Stuttgart Jazz Open © MilaD
Po dlouhé cestě konečne přijíždíme do německého Stuttgartu. Naší hlavní starostí je počasí, prognostikovali nám déšť. Mraky jsou pořádné, ale kupodivu se rozplynou s příjezdem Rogera. Může, stejně jako loni, zastavovat déšť ??
Za horkého slunce se setkáváme s německými přáteli u fontány před vchodem. Některé známe, s dalšími se setkáváme poprvé, ale je to jako bychom se znali už dávno.
Stejně jako v Londýně rozdává Peter červené balonky ve tvaru srdce s nápisem "I love you", jsou ale větší...a několik z nás se stává šťastným majitelem vlaječek se sloganem "Svět zdraví Rogera Hodgsona".
Manažerka Linda nás zdraví s úsměvem. "Jaké překvapení “. Ano přijíždíme incognito…
Slunce pálí a tak ochutnáváme místní pivo a čas tak rychle utíká že už jsme na místě, stlačené jako sardinky v 5. řadě (Němci umí zoptimizovat počet míst), což trochu rozbíjí atmosféru koncertu. Kamery německé televize jsou připraveny, připravena je i řada fotografů (radostné zkonstatování), rychle vybalíme pečlivě schované fotoaparáty, a moderátorka již uvádí Stutgartský filharmonický orchestr, skupinu a Rogera Hodgsona.
Vidět Rogera v doprovodu orchestru bylo mojí dávnou touhou. A na rozdíl od některých videí ze zámoří, krásná tradice a um evropské a německé vážné hudby mě nezklamaly. Zvuková zkouška trvala celé dlouhé tři hodiny pro Rogera, vyčerpaného podmínkami turné, ale pouhé tři hodiny k tomu, aby koncert byl dotáhnut k dokonalosti.
Již přichází, a přesto, že se mu zračí na obličeji únava, kratší vlasy mu sluší a ubírají na věku. Jeho charisma působí okamžitě a štědře rozdává rozzářené úsměvy. Několik jich chytáme do šedých dní.
Stuttgart Jazz Open © MilaD
Oči má rozzářené, vypadá šťastně. Je to radost ho takhle vidět. I členové skupiny se usmívají.
Ne všechny písně jsou hrány s filharmonickým orchestrem, který si svůj název opravdu zaslouží a jehož Dirigent je velmi sympacký...
Peter mi řekl před koncertem „Dáš pokyn k zvednutí balonku“, ještě stěstí, že jsme si řekli druhou písničku, okouzlená večerem jsem prostě zapomněla. Naštěstí přátelé nezapomněli a tak hlediště rozkvetlo červenými srdíčky...a bílými vlaječkami 
Bílé jako mír…pacifický svět zdraví Rogera Hodgsona. Takhle vypadá přátelsví bez hranic, překážek, nedorozumění, nekompatibilních církví a vyznání, bez společenských a intelektuálních předsudků, všeho co dělí.. je to svět jednoty. Univerzální Rogerova hudba ho znovu spojuje se svými diváky a fanoušky, vše je jedním a všichni jsou za jedno..magická síla jeho hudby a charisma.
Ve stejné jednotné atmosféře hraje Roger píseň za písní, a nechybí mu ani jeho inteligentní anglický humor, i když atmosféra je spíš poslechová.
Stuttgart Jazz Open © MilaD
„Take the long way home, School“… velmi pěkně interpretované a vřele přijaté publikem. „Breakfast in America“ logicky rozhýbe lidmi a někteří zpívají s námi. . A Roger rozdává ještě víc úsměvů.
Přichází „Lovers in the wind“ a Roger v angličtině ji komentuje : řešením v tomto složitém světě je Láska (a s humorem dodává, není vždy jednoduché ji zvládnout 
)…
Interpretace je velmi pěkná, podtržená finesou orchestru…Tu která následuje se rozhoduji nenahrát, chci si koncertu plně užít. A usměvavého Rogera také .
„Hide in Your Shell“, je fantastická v doprovodu orchestru. Doufám že německá TV bude koncert brzy vysílat a že budeme všichni moci si je užít a prožít.
Na řadě je moje hrdinka „Rosie“ (která možná všechno neplánovala… mužské a ženké myšlení je tolik rozličné ...
) Příjemné překvapení, neočekávala jsem ji dnes . Mám tuhle skladbu, napsanou s Frankem Farrellem, velmi ráda. Rogerova vzpomínka na spoluautora v jeho rodném městě Birminghamu byla velmi dojemná.
Stuttgart Jazz Open - Rosie had everything planned © MilaD
Další velký zážitek... „Soapbox opera“ …: A v hlavě mi doposud zní vysoké tóny tak nádherně zazpívané : „There's a storm in my head, Makes me hear what you say…. “…. A orchestr jen prispívá k zvýšení hlubokého prožitku.
Po logicky úspěšném hitu Logické písně přichází „Lord is it mine“, interpertace s orchestrem je velmi pěkná, i když jsem si byla jistá, že právě tuhle píseň Roger vybere na dnešní večer. Oproti tomu tu, která následuje jsem nečekala. „Even in the quietest moments“. Stále krásná, i když největším zážitkem pro mě zůstáva její podání v Manchesteru.
Dojem je ale trochu zkažený diváky, kteří se prodírají aby si šli zakoupit pivo…
Even in the Quietest moments Stuttgart Jazz Open © MilaD
Následuje píseň, kterou jsem roky toužila uslyšet v její totalitě progresivního rocku. Nikdy bych nevěřila, že se mi podaří ji řádně vychutnat poprvé s filharmonickým orchestrem : „Only because of you“! Stále ještě mi naskakuje husí kůže. Překrásná interpretace, orchestr orchestrů, dojemný Roger a Aaron, který nás opět překvapil a nemálo. Právě jeho čistý nesmírně vysoce položený zpěv v této písni nás doslova ohromil. Bravo Aarone. Netroufám si říct že Žák byl lepší než učitel, ale žák byl stejně dobrý jako učitel v tomhle šperku, který budu pečlivě uchovávat ve svém srdci. Jeden z highlight večera.
šťastný Aaron : Stuttgart Jazz Open © MilaD
Ale ani klávesista Kevin nezůstává pozadu v sólu písně „Child of vision“. Úžasné ! Je to přítomností vynikajících umělců, kteří ho dovedli k tak výtečnému výkonu ? Nevím, netroufám si říct !A, v obličeji Rogera, se zračí ještě více štěstí.
Roger obdivuje lesklé sáčko Dirigenta. Ten jej ihned svléká, ale Roger s úsměvem odmítá …
Všichni se stáváme Snílky „Dreamers“... Jen špatné umístění židlí nám zabraňuje tuhle chvíli plně prožít, před scénou…
„Fool’s overture se řadí k největším zážitkum, a je na úrovni všech nahrávek s orchestrem, které jsem kdy měla možnost slyšet. Ruka mě bolí, fotoaparát je těžký, ale chci zachytit kousek koncertu pro ty, kteří po něm tolik touží ve Francii. Všechny prosby zůstaly doposud nevyslyšeny. Krásná chvíle, ale přináší i smutek, víme že se blíží konec, neúprosná logika festivalů. Jaká škoda...
„Two of us“. Roger tuhle nádhernou píseň už nehraje automaticky. Two of us se skupinou je již emoční sekvencí. Avšak Two of us v doprovodu tak výborného filharmonického orchestru vás opravdu přenáší jinam. A vím co tam najdete. ŠTĚSTÍ !!!!! HAPPINESS !!!!!
Stuttgart Jazz Open © MilaD
Roger vyzývá publikum, aby se přiblížilo k pódiu (i přes zákaz pořadatelů) a nikdy bych neveřila, že klidní a disciplinovaní Němci mohou tak rychle opustit místa a stát před scénou. Ve zmatku ztrácím Flo a cítím se trochu ztracená. Házím balonek na jeviště (jsou tam už jeho bratři).. a užívám si usmívajícího Rogera a
„ Give a little bit“.
Přichází konec a sorry Roger, nemohla jsem najít deštník…ale píseň je veselá…
Patrně je mi role Mary Poppins připsaná navždy…
Stuttgart Jazz Open © MilaD
Je konec a úspěch je nesmírný !
Všeobecně nejsem v životě Snilek . Avšak dnes večer jsem jím definitivně byla. A uvědomila jsem si, že vlastně o něčem víc, týkajícím se Rogera Hodsona, nemohu snít. Veškeré mé touhy (sny) se uskutečnily. Děkuji Roger, za obrovské štěstí, které mi tenhle koncert (a ostatní koncerty) přinesl (y).
Stuttgart Jazz Open © MilaD
Scénu festivalu obklopují stánky s občerstvením. Využíváme toho a ochutnáváme výborný kokteil s ovocem, a aby večer byl ukončen v apoteóze, přichází Dirigent v bavlněném tričku a trávíme s ním velmi sympatické chvilky. A jako třešnička v koktailu, přijíždí černá limuzína se zakouřenými skly, okénko se spouští a za ním : Roger …
Nemůžeme si přát víc ... Příjemné popovídání a suvenýrek pro francouzský FC ..
V euforii se s německými přáteli odebíráme k terase nejbližší kavárny, kde radost překračuje jazykové bariéry. Všichni se nás snaží přesvědčit abychom jely ještě na koncert do Mnichova (dvě hodiny cesty) a když, druhý den, s Flo užíváme při zmrzlině posledních paprsků Frankfurtského sluníčka, přijde nám SMSka s pozváním na zvukovou zkoušku. Nostalgie se vloudila do srdíček… Ale život už je takový a sny nikdy netrvají věčně…
Stuttgart Jazz Open © MilaD
/fdata%2F5755130%2Favatar-blog-1308508137-tmpphpbCNJHK.jpeg){kind=avatar}