Overblog
Suivre ce blog Administration + Créer mon blog
15 avril 2012 7 15 /04 /avril /2012 05:49

 

Do Bruselu som cestovala vlakom z Londýna.

Tešila som sa, ale tak veľmi umiernene.

Obrátky to nabralo až keď sme si s Lindou v nedeľu pred koncertom vymenili zopár e-mailov. Písala, že ma má na zozname hostí na osobné  stretnutie s Rogerom po koncerte a ak  budem v Bruseli skôr, som vítaná na zvukovej skúške.

Takže od tej nedele, to bolo dosť vzrušujúce.


Keď som si  v hoteli objednávala na ráno taxi, recepčný si myslel, že je to jeden z mojich žartíkov, preto ma do zošita váhavo zapísal s upozornením: "Mária, ale ten taxík naozaj na tu šiestu príde!" ..." No, to budem nesmierne vďačná, lebo ja ho naozaj potrebujem".

Videla som,  že nie je celkom presvedčený, ale zapísal .

Taxík prišiel presne, šofér si len overil číslo izby, či idem na St.Pancras Station...a už to išlo. O hodinu som už sedela vo vlaku, ktorý uháňal do Doveru.

Vlak ide rýchlosťou 300 km za hodinu, takže naozaj sme nie rýchlo išli ale skôr nízko leteli ... Z Doveru popod kanál La manche to trva asi 20 minút, takže o ďalšie dve hodiny som bola v Bruseli.


rhodgson-bruxelles-011.JPG


Najťažšie bolo zorientovať sa pred stanicou, ktorým smerom sa vydať. Nikto nevedel, kde je Cirque Royal,  ale jeden gentleman mi poradil ísť do hotela oproti, tam mi iste pomôžu. Recepčný pozrel do počítača, Cirque Royal našiel, dal mi do ruky krásnu mapu mesta (ktorá na stanici stála 12 EUR!) a perom mi presne vykreslil trasu, kadiaľ íst. Poďakovala som a zabočila na Anglickú ulicu. Vzápätí ma však napadlo, že by bolo lepšie, zájsť najprv do hotela, ktorý bol niekde veľmi blízko a odtial si "nacvičiť" cestu... Tak som aj urobila. Ubytovala som sa, trochu si oddýchla a niečo pred treťou som vyrazila, že do štvrtej to v pokoji prejdem pešo a prezriem si mesto. Ale...

Nikto z tých, ktorých som sa pýtala, nevedel kde je jeden z najväčších kultúrnych stánkov Bruselu, čas bežal a ja som sa motala na mieste, bolo sa totiž treba predrať uličkami k centru. Keď dve dámy začali na mojej mape hľadat vlastnú cestu domov, vzdala som to, zastavila som prvy taxík, povedala cieľ cesty a  bol to veru ešte pekný kúsok cesty, nebola by som to stihla.


V momente, keď som vošla do foyer Cirque Royal, otvorili sa dvere a vyšla z nich Linda...

Presne ako v Londýne pri RAH. Neskutočné...


Srdečne sme sa zvítali, zoznámila ma s ostatnými, ktorí boli pozvaní na zvukovú skúšku, boli to manželia z Belgicka a jeden francúz ,kotrý sa ma pýtal, odkiaľ som. Keď som povedala, že zo Slovenska, Linda to so zjavným pobavením skomentovala " Nemáš na ňu!"

Zobrali ma medzi seba a striedala sa angličtina s francúzštinou, porozprávali sme si ako sme sa dostali k Rogerovej hudbe, čo pre koho znamená , ktorú pieseň má kto najradšej, ukázali mi fotky, pochválili sa, že medzi deťmi, ktoré spievali s Rogerom v Paríži It´s raining again, boli dve ich. Ja som zase prekvapila, keď som povedala, že som tam bola a videla som to na vlastné oči...

Potom k nám pribudli dvaja Nemci, Anita a jej kamarát Markus, mladý chlapec. Cestovali 8 hodín autom "na otočku", on ďalší deň do práce...

Všetko nesmierne milí srdeční ľudia. Bolo to, ako keď sa stretnú starí dobrí priatelia.

Skúška trvala 3 hodiny.Zvyšnú hodinu som využila na krátku prehliadku mesta.


Koncert začal o ôsmej.

Keď Roger s členmi jeho novej kapely vyšli na pódium, obrovská sála vrela radosťou, neutíchajúcim potleskom, výkrikmi, dupotom...

Roger s jeho neodmysliteľným širokým úsmevom odštartoval s Take the Long Way Home. Nasledovali School, In Jeopardy, Hide in Your Shell, Lovers in the Wind ,Easy Does It ,Sister Moonshine , Breakfast in America... a mnohé ďalšie hity.

Po Logical song ktorý celý Cirque Royal pretancoval a zaspieval s ním, nasledoval asi 2 minutový potlesk, Roger sa snažil niečo povedať, ale márne, a tak vtipne presviedčal: " Ale to ešte nie je koniec show !... Ja mám ešte pre vás pripravených veľa piesní!"..


Počas prestávky som zrazu začula vedľa seba slovenčinu. " Jéj , to je úžasné počuť tu  slovenčinu!"... vravím.  

" Jesteśmy z Polski" odpovedala dievčinka a chvatne vysvetľovala: " Vieš, mám tu otca. On počúva rockovú hudbu. Tento koncert bol prekvapením pre neho . Nevedel, kam ide, ani nepoznal Rogera. Od začiatku koncertu, od prvej piesne má husiu kožu - aha - takúto - a ukázala, ako mu stoja chĺpky na rukách. On je taký šťastný a ja s ním!!!"...a už bežala, lebo začínala druhá časť koncertu.


Roger veľa komunikoval s publikom. Vážne, keď hovoril o vzniku jednotlivých piesní.

Ale aj s jeho milým, jemným humorom.

Keď sa jedna mladá žena z druhej rady predierala von, Roger pohotovo: " Pani, prosím vás, neodchádzajte!... Ja na vás počkám!"


It´s Raining again si prial počuť malý Léon ktorý stál s mamou pod pódiom. Podal svoju prosbu napísanú na veľkom papieri  Rogerovi. Ten ho vytiahol hore k sebe, prečítal  želanie, predstavil ho, priniesol mu stoličku, posadil ho vedľa seba ku keyboardu a požiadal ho o "pomoc". Mal ukazovať publiku ako má do tejto piesne tlieskať. Chlapček vážne prikývol a hneď sa do toho s chuťou pustil

 


Po koncerte bolo v hale, kde sme na Rogera čakali, veľmi družno. Všetci ako rodina. Linda to vie úžasne stmeliť.

Roger musel byť neskutočne unavený, ale keď vyšiel medzi nás, bol usmiaty, rozžiarený, ako chlapec.

S každým sa zvítaval rovnako srdečne, s každým sa fotil s rovnakým objatím, s každým prehodil pár slov, počúval...

 

Keď mi Linda naznačila, že som na rade, vložila som foťák do rúk Markusovi.

Znova ma predstavila, pripomenula že som tá Mária zo Slovenie ( občas si to spletie so Slovinskom, ale  Roger mal v tom jasno) Pozdravili sme sa, poďakovala som za koncert, spomenula som, že som bola aj v RAH v Londýne. Spýtal sa ma, ktorá show sa mi viac páčila, či v Londýne, alebo tu.

Povedala som že jednoznačne táto.


Odovzdala som mu konkrétne pozdravy od priateľov, ktorí ma o to prosili, zo Španielska, aj z Francúzska od Mily.

"Á , často ju vidím na Facebooku".

( povzbudenie pre vás napísť na Rogerovu guestbook, FB, alebo na náš blog. Roger to naozaj číta! )

 

Pri tomto stretnutí v Bruseli som Rogerovi spomenula, že uvažujeme založiť 

Česko - Slovenský Fan klub. Potešil sa, že by to bola naozaj veľká podpora a dodal:

"Rád by som niekedy prišiel spievať do tvojej krajiny, na Slovensko."

Lúčil sa so slovami: " Hope,  Maria, maybe one day..."

 

Vo foyer ma čakal Markus s veľkým Rogerovým posterom v ruke ." To je pre teba, Mária".

Dlho sme sa ešte vonku rozprávali, ponúkla som im svoju hotelovú izbu, keby sa chceli umyť, alebo pred cestou trochu vyspať. S vďakou odmietli, že radšej pôjdu hneď na cestu. Ťažko sa nám rozchádzalo.


V taxíku vodič, mladý černoch, počúval Beatles.

" Pekná muzika " vravím, " ja sa tiež vraciam z úžasného koncertu." Zaujímal sa z akého.

Keď som povedala Rogerovo meno, nevedel, o koho ide, ale ked som zaspievala kúsok z Dreamer a Logical song, už sme spievali spolu.

" Tento spevák bol tu? U nás v Cirque Royal??!"...

 

V hoteli sa ma recepčný spýtal, ako sa mi páčil Brusel. Pozeral sa spýtavo na plagát v mojej ruke. Rozvinula som ho a spýtala som sa , či pozná Rogera Hodgsona.

" Nie"...

Spievala som kúsky najznámejších piesní...a on previnilo: " Nie, naozaj ...neviem, odpustite..."

" Odpúšťam! Ale len pre tentokrát!"... a smiali sme sa.

 

Keď som sa ráno ponáhľala na stanicu, vonku bolo cítiť vôňu kávy a čerstvého pečiva...

Prázdne ulice však boli plné špiny a odpadkov ...

Mrzelo ma, že takto vyzerá hlavné mesto Európy, a napadlo ma, že takto podobne pomaly vyzerá aj európska kultúra.

A srdce mi naplnila ešte väčšia vďačnosť za to, čo som videla.To boli ešte skutočné hodnoty. Aj umelecké, aj ľudské.

 

O pár hodín som sa už "doma v Londýne" delila s waflami a belgickým zrejúcim syrom, ktorý mi svojou "vôňou" zabezpečil dostatok miesta vo vlaku aj v autobuse ...

A vďačne som spomínala na ďalšie nezabudnuteľné stretnutie s Rogerom.

 

 

 

 

Partager cet article
Repost0
13 avril 2012 5 13 /04 /avril /2012 12:57

 

 

Cambridge a založení Fan clubu

 CAMBRIDGE FIRST 124

©Milad

 

Nápad založit fan club vznikl již dříve a dokonce se Roger v Bruselu naším nápadem potěšil.  Ale člověk míní, život mění ....a tak nějaký ten měsíc uběhl.

Ale protože náš nápad darovat blog nového fan clubu Rogerovi Hodgsonovi k jeho 62. narozeninám déle čekat nemohl, rozhodly jsme se využít mého krátkého pobytu v UK k uskutečnění našeho plánu založení FC na Rogerově rodné půdě.


Snad mi Roger, jehož mládí je spojeno s Oxfordem (a Oxfordshire) odpustí, že jsem k založení FC vybrala největšího rivala Oxfordu Cambridge, a zvolila vědu oproti umění. Ale ani Cambridge umění nechybí a proslulé fakulty mají i jiná zaměření.

Obě nejstarší univerzitní města spojuje charakteristické pojmenování „Oxbridge“, které v sobě nese mnoho významů, pozitivních i negativních. Tento zvláštní svět tradic a zvyků přetrvávající staletí a společný oběma univerzitním městům nerozlučně patří ke kultuře a mentalitě obyvatel Britského království a osobně se domnívám, že znalost těchto specifit může napomoci i nám fanouškům k lepšímu pochopení některých písní.


cambridge 2010 122

  ©Milad

 

Cambridge miluji, je to mýtické místo kontrastu tradice a nádherné starobylé architektury s nejnovějšími výzkumy vědy, ale i místo naprosté symbiozy člověka s přírodou.   Snad jedinou maličkou vadou na kráse je určitý snobismus, ale ta se v ostatních přednostech naprosto vytrácí.


2. nejstarší univerzita „Cambridge University“, založená v roce 1209, představuje : 

 

cambridge london 646

©Milad

 

  • 31 „colleges“  (kolejí – v tomto případě kolej znamená nezávislé univerzitní instituce, ve kerých se nejen bydlí, ale  i vyučuje. Tento systém je specifický jak pro Cambridge, tak pro Oxford)
  • Největší univerzitní centrální knihovnu, která má 8 milonů knih (v Cambridge jsou další univerzitní knihovny)
  • 88 Nobelových cen
  • První britskou „kolej“ přístupnou ženám :  založenou v roce 1869 Emily Daviesovou and Barbarou Bodichonovou, dnes jsou 3 cambridgské „koleje“ přístupné ženám“

 

Slavní vědci dneška i minulosti - připomeňme jen některé :

 

  • Francis Bacon (zakladatel empirismu a tvůrce vědecké metody)
  • Sir Isaac Newton (dynamika, gravitace)
  • Lord Kelvin (kvadrantový elektroměr, přístroje pro měření elektřiny v atmosféře a další vynálezy- jednotka “Kelvin”)
  • William Harvey (krevní oběh)
  • J. J. Thomson (objev elektronu)
  • Ernest Rutherford (struktura atomu), Sir John Cockcroft a Ernest Walton (přeměny atomových jader)
  • James Clerk Maxwell (matematický popis elektromagnetického pole a první barevná fotografie)
  • Henry Cavendish (objevitel vodíku)
  • Charles Darwin (teorie evoluční biologie)
  • Alan Turing (Turingův stroj)
  • Francis Crick James D. Watson; Maurice Wilkins a Rosalinda  Franklinová  (Struktura DNA)
  • Paul Dirac (kvantová teorie, obecná teorie relativity a kosmologie


CAMBRIDGE FIRST 098

©Milad

 

Z dosud žijících Cambridgských vědců  nemohu nevzpomenout fyzika a člověka jehož kuráž a chuť k životu  nesmírně obdivuji. Je jím Stephen William Hawking  (http://www.hawking.org.uk) postižený amyotrofickou laterální sklerózou, tedy nemocí která napadá nervový systém a má za následek postupné ochrnutí celého těla.

O své chorobě se dozvěděl před svatbou a lékaři mu dávali pouze 2 roky života. Jejich prognostiky se naštěstí nesplnily, ale Stephen Hawking je již 33 let uvázán na invalidní vozík, v roce 1985 musel z důvodu zápalu plic postoupit tracheotomii a od té doby komunikoval pouze hlasovým syntezátorem. Stephen Hawking již úplně ochrnul, se světem komunikuje pomocí speciálního počitače.

Jeho radost ze života, odmítnutí fatality mi připomíná nehodu Rogera Hodgsona, když si po ošklivém pádu rozdrtil obě zápěstí. Lékaři mu sdělili, že již nikdy  v životě nebude moci hrát na nějaký hudební nástroj. Roger svůj boj nevzdal a oproti všem lékařským prognostikám se na hudební scénu vrátil.

Hawkingův syntetizovaný hlas  je součástí skladby Keep Talking britské „prog“ rockové skupiny Pink Floyd, jejíž jméno je nerozlučně spojené s Cambridge. Píseň najdete na albu „Division Bell“, mimochodem na tomto albu slyšíte zvony impozantní katedrály Ely (věže figurují i na obalu alba). Ely se nachází v blízkosti Cambridge a je to právě biskup katedrály, Hugh Balshamm, který založil v roce 1284 Peterhouse, tedy nejstarší, doposud existujíci cambridgskou univerzitní instituci.


cambridge 2010 572 ely

©Milad


Jako pravý angličan, Stephen Hawking neztratil proslulý anglický humor a hostoval v různých televizních hrách, seriálech, skečích (na některých se i podílel), hostoval i ve vědeckých televizních programech.

Bývalý „Lukasiánský profesor“, Stephen Hawking obdžel 12 dalších prestižních ocenění, je i nadále spolupracovníkem Královské společnosti (RSA), doživotním členem Papežské rady akademie věd a členem Americké akademie věd.


CAMBRIDGE 1 132

©Milad


Cambridge je samozřejmě proslulá i sportem : tenis, rugby, fotbal (v roce 1848 byla na zdejší univerzitě poprvé písemně formulována pravidla fotbalu) kriket (Fenner’s hřiště se řadí k největším v zemi) a vodní sporty, ať už je to oblíbený punting (jízda na pramici na řece Cam), nebo veslování. To mi připomíná každoroční závod mezi Oxfordem a Cambridge, sledovaný celým královstvím, a malou „nehodu“, pro kterou se musel letošní závod opakovat. Připletl se jim tam nečekaně neznámý plavec....Bylo z toho so British pozdvižení!

Cambridge to jsou také rozsáhlé zahrady, trávníky a parky, nádherná botanická zahrada (kterou tolik miloval Roger Waters a ve které najdete i autentické děti Newtonovy jabloně" další jsou na jiných místech), netknutá příroda, příjemné puby a restaurace, nádherná především Tudorovská architektura a jeden z nejlepších chrámových sborů na světě Choir King‘s college“ (založený Jindřichem VI v roce 1441).  


cambridge 2010 1218

©Milad


Je to město kde kráčí historie (můžete například  rozluštit ve kterém místě univerzitní kaple Sidney Sussex College je uschována hlava emblematické postavy anglických dějin a bývalého studenta této „koleje“, lorda Oliviera Cromwella – mimochodem při návštěvě již vzpomínané katedrály v Ely se obrňte pevnými nervy, mohlo by se vám stát že v  muzeu potkáte Cromwellova fantóma..)...

Cambridge je místem, ve kterém vám někdy připadá jako by se zastavil čas. Olivier Cromwell není jediným fantómem který straší v Cambridgshire.  Cambridge jich má několik a je třeba říci, že se do starobylého prostředí náramně hodí.


CAMBRIDGE 1 631

©Milad


Cambridge to jsou také všudypřítomná jízdní kola, je to nejrychlejší dopravní prostředek a pro chodce jsou někdy nebezpečnější než auta. Pokud máte čas, z prvního patra Cambridgských autobusů je nádherný výhled do míst, která jsou často obehnána pevnými zdmi. Najdete tu i dva výborné obchody  hudebních nástrojů...


cambridge 2010 315

©Milad


Cambridge má samozřejně i další celebrity, stačí jen připomenout nadané studenty a neméně nadané komiky Johna Cleese a Grahama Chapmana z proslulých Monty Python, filmové herečky Rachel Weiszovou a Oliviu Newton-Johnovou, nebo například spisovatele Ruperta Brooka či   Virginii Woolfovou.., několikrát zmiňované Pink Floyd a jistě jsem jich řadu vynechala.


cambridge london 065

©Milad


Cambridge a okolí bohužel připomíná i smutnější stránky dějin.  Nikdy nezapomenu na pohnutí, které ve mě vyvolala návstěva amerického hřbitova a nekonečná vidina bílých křízů (je jich tam téměř 9000) mužů a žen, kteří stejně jako otec Rogera Waterse z  Pink Floyd, ve válce zanechali život.


CAMBRIDGE 1 083

©Milad

Ve městě najdete i obchody, kde se prodávají předměty a oblečení, které patřily armádě. Teprve na místě jsem lépe pochopila  Watersova hudební a textařská témata, jeho bolest spojenou se ztrátou tatínka i jeho negativní vztah ke škole „County high school for boys“, ve které byli oba Rogerové (Waters a Barret) vychováváni s vojenskou tvrdostí (v pravém slovasmyslu) a dokonce i v nenávisti a nostalgii po nedávné nacistické minulosti;

 

cambridge london 006

    "we don't need no education".....     ©Milad

lépe jsem také porozuměla tématům písní pojednávajících o šílenství přítele Syda Barreta. Naučila jsem se tu i poslouchat hudbu přírody, jejíž tóny je ve Floydovské hudbě skutečně slyšet (ať už je autorem Waters, Gilmour či Barret...),  pochopit volbu některých obalů desek a lépe pochopit i další témata této legendární skupiny díky veškeré výše popsané bohatosti, kterou Cambridgeshire oplývá, v kontrastu s osobními prožitky jednotlivých členů, kteří zde žili, studovali a tvořili...

Avšak lépe jsem tu pochopila i progresivní rock, tedy hudební směr skupiny Supetramp a Rogera Hodgsona....

 

 

Pink Floyd je má další hudební láska, legendární skupina, kterou se skupinou Supertramp spojoval  kromě "prog-rocku" i podobný přístup k životu a vzájemné přátelství .... 

 


A v neposlední řadě bych neměla zapomenout na toho, komu maminka  léta vštěpovala lásku k Supertrampu a hudbě Rogera Hodgsona : Jeho královskou výsost prince Williama  Arthura Philipa Louise, vévodu z Cambridge, hraběte ze Strathearnu, barona z Carrickfergusu  a magistra umění.


cambridge london 372

©Milad

 


Na nové i když pouze jednodenní setkání s Cambridge jsem se velmi těšila, jen jednu obavu jsem měla, z počasí.. Jakmila jsem viděla na netu „showers“, bylo mi jasné že v první březnové neděli se v Cambridge neopálím. Pro případ jsem si v pařížském hard rock café koupila žlutou pláštěnku, ale ta byla víc přizpůsobena na letní outdoorové koncerty než zimní kabát. Nevadí, žlutá je hlavní módní barvou tohoto léta, jistě ji ještě na nějakém Rogerově koncertě užiju. A navíc budu „In“!

Hustý déšť nás doprovázel po celou cestu z Londýna, ale jaký to nádherný pocit znovu vdechnout Cambridgský vzduch, Cambridgkou atmosféru, vidět znovu to fotogénické město, které inspirovalo početné filmaře a fotografy.

   P1210371-hezke-foto.jpg  ©Milad


Po procházce mezi oblíbenými budovami jsme se unavené, promoklé a zmrzlé rozhodly usednout do pubu nejen abychom se mohly ohřát a poobědvat, ale také zcela oficiálně projednat jak si obě práci fan clubu Rogera Hodgsona přestavujeme a dokonce, inspirovány prostředím kde se vše stvrzovalo podpisem, sepsat zakládací listinu. Samozřejmě se mísila vážnost se smíchem. Oboustranná důvěra. To je duch ve kterém se krásně spolupracuje.   A protože nám chybělo pečetítko, inspiroval nás tvar slánky k jejímu potvrzení :-)  


Je třeba podotknout že jsme Fan club nezaložily v nějaké bezvýznamné restauraci, ale v proslulém Pubu „The Eagle“ (Orel), který patřil (a pokud se nemýlím stále patří) pod univerzitu Corpus Christi.   Založen v roce 1667 pod jménem „ The Eagle and Child“ (tedy v přibližně stejné době kdy byl zničen obrovským požárem Londýn, kdy země trpěla epidemií „černé smrti“, ale i v době kdy spadlo jablko na hlavu Sira Isaaca Newtona, což mělo úžasné vědecké důsledky...) a sloužil původně jako zájezdní hostinec.


P1210304

 ©Milad


Za druhé světové války se The Eagle stal oblíbeným pubem britského a amerického vojenského letectva,  tmavě červený strop „RAF baru“ si zachoval grafiti jejich jmen, jmen která na strop psali pomocí svíček a zapalovačů.


V duchu cambridgské tradice byl pub, nacházející se v blízkosti univerzitních laboratoří „Cavendish“, navstěvován po desítky let vědci. Mezi nimi byli častými hosty i Francis Crick, a američan James Dewey Watson, kteří zde údajně  dlouze a často rozebírali téma jejich výzkumu. Místo inspirující, jak dosvědčuje pamětní deska, neboť  právě v místnosti kde jsme seděly,  28. února 1953 oba nadšeně zvolali „Objevili jsme tajemství života!!!“ (DNA).

 

cambridge 2010 521

©Milad


Přestože jsme seděly u vedlejšího stolu a i když nám utekly 59. narozeniny události o 5 dní , věřím že genius loci géniů vědy zůstal ...a doufám, že nám přinese stejné inspirace v našich aktivitách...

Abych nezapomněla, častým návštěvníkem The Eagles byl i David Gilmour.

Po „dobře vykonané práci“ jsme si objednaly typické výborné „chips and fish“, a nemohly si odpustit sklenku lahodného točeného piva.

Ale protože u sousedního stolu nadšení studenti horlivě probírali jejich vlastní teorie tak nahlas, že jsme se bály, že vystraší místní ghosty, rozhodly jsme se odejít... Pozdě!  Jen šeptající vánek za permanentně pootevřeným oknem svědčil o jejich přítomnosti. A nebo snad ano? Fotografie jsou zvláštní. Možná jsme ale přišly i o další úžasný objev, který se vzrušení studenti chystali sdělit světu.....


P1210303 ghost

©Milad


Posilněny jsme bravurně vykročily do tvrdého Cambridgského prostředí jelikož místní předpovědi počasí bohužel dokonale vyšly, prošly krásnou cestou kolem „Kings college“ se svěže zeleným rozsáhlým trávníkem, po kterém,  stejně jako v době tvorby alba„The Dark side of the moon“, může chodit pouze rektor a jeho hosté;  proklouzly pootevřenou brankou na území nejkrálovštější z univerzitních kolejí „Trinity college“ a zastavily se před proslulou knihovnou „Wren“, pojmenovanou po slavném architektovi a matematikovi;  je to v této knihovně kde Isaac Newton objevuje spektrum (Newtonovy výzkumy pomocí optického hranolu jistě fanouškům Pink Floyd nejsou neznámy). Pro zajímavost, kromě početných vzácných originálních rukopisů ze středověku či například knih, které byly vlastníctvím Sira Isaaca Newtona a dalších, zde najdete i Milneho originální rukopisy o medvídkovi Pú „Winnie-the-Pooh and The house at Pooh Corner“....I on na prestižní „koleji“ studoval.

 

P1210341 wren

©Milad


Právě v parku „Trinity college“ jsem trávila hodně času poslouchajíc hudbu, ve které rozhodně Roger Hodgson  nechyběl, a musím se přiznat že jsem často přemýšlela o smyslu Rogerovy písně "Logical song", která se vyučuje  v britských školách ....      

Často mými jedinými společnicemi byly obrovské husy (a omlouvám se, nejsem na husy specialistou) velmi se podobaly velkým kachnám s krásně zabarveným krkem..bylo roztomilé pozorovat jak typickou lavičku „in loving memory of ...“ („na památku“ někoho, kdo zemřel), na které jsem si četla nebo tajně jedla (to se v british univerzitních parcích přece nehodí a nesmí !), husy v naprostém tichu, jakoby „po špičkách“ obchází, ze dvou stran, aby nerušily...Chytré královské univerzitní husy ...


P1210337 cam voda

©Milad


Ze vzpomínek mě ale brzy vytrhl pohled na zmrzlou a promoklou Mariu, které se mezitím úplně rozbil deštník, a tak bylo třeba urgentně pokračovat k dalšímu místu, kde jsme se mohly ohřát a dobrat naše nápady týkající se našeho nového fan clubu.  A abychom na ten den hned tak nezapomněly, Cambridge nám připravila další a nečekané překvapení, hustý sníh. Rychle jsme došly k dalšímu Pubu The Anchor, jehož častým návštěvníkem byl Syd Barret. Je to místo malého přístavu odkud vyjíždí typické cambridgské pramice..  Jméno pubu bylo opravdu dobře zvoleno.


P1210374 lodky

©Milad


Uvnitř jsou naštěstí krby a tak to byla asi jediná záchrana od potencionálního zápalu plic. Mé boty naštěstí vlhko vydržely, ale i přes deštník, který silný vítr přežil, jsem byla poměrně mokrá. To však nebylo nic proti Máriinému utrpení. Kdyby se oblečená vykoupala v Cam, výsledek by byl stejný. Horké kafe a čaj sice trochu zahřál, ale bylo to na sušičku. Naštěstí počasí moc studentů nevylákalo ven, tak jsme mohly v pohodě využít pohostinnosti pubu, místa u krbu a pohodlí vysokých kožených křesel, ve kterých se dobře usínalo.

Krásně se v nich také diskutovalo o našem nově založeném Fan clubu i hudbě Rogera Hodgsona, a společně jsme se radovaly ze všech krásných zážitků o které se s ostatními budeme moci konečně dělit na našem budoucím blogu.

Jelikož však do odjezdu ještě zbývaly téměř čtyři hodiny, rozhodla jsem se i přes nezdar počasí se vydat na místa, která mi tolik přirostla k srdci. Věřím, že by se líbila i Rogerovi, tak často o své lásce k přírodě hovoří.


P1210466 ancre

©Milad


Od mého pochodu do „Ráje“, což je přírodní rezervace, která se nachází vedle domu ve kterém prožil své mládí David Gilmour a kde se točila videa promítaná na koncertech Pink Floyd, mě neodradil ani sníh ani prudký déšť, znovu jsem šla po cestě, na které jsem často potkávala velmi přívětivá stáda strakatých krav a býčků, vždy mi udělali uličku, abych mohla projít. Stejné plemeno jako jako proslulá krasavice na albu „Atom heart mother“.

 

cambridge 2010 001

©Milad


Bohužel  nikde ani noha, ani kráva.  Cestička po které se vždy krásně kráčelo byla poněkud blátitá, ale když jsem došla k mostu odkud jsem tak ráda pozorovala přírodu i pramice na řece, cítila jsem se nesmírně šťastná, potřebovala jsem nabít baterie, abych mohla lépe čelit každodenním stresům. Z blízkého koupaliště mě připlula pozdravit ještě nedospělá královská labuť, pár krásně zbarvených kachen a vodní ptáci.


P1210424

  ©Milad


Tím ale můj pobyt v ráji skončil. Cestička vedoucí k Gilmourově domu byla tak rozmoklá, že jsem se hluboce bořila do bláta a v duchu si říkala že se odtamtud nedostanu. Ráj se změnil v Peklo...


paradise

©Milad


Konečně jsem stála na pevné půdě a rozhodla se nevracet se stejnou cestou.  V rychlosti jsem udělala dvě fotografie a protože se začalo stmívat, dala jsem se do běhu. Déšť a vítr byly čím dál tím prudší, a i přes to, že jsem místa znala, ztratila jsem se. Nemohla jsem jít stejným směrem kudy vedla stezka ráje, veškeré ulice byly slepé a tak jsem se řádně proběhla. Konečně jsem se dostala k nějakému parku, ale to už byla téměr tma. Naštěstí jsem potkala ochotnou slečnu, která mi v lijáku vysvětlila, že musím park projít napříč a odbočit doprava. Snad nade mnou bděl strážný anděl, protože jsem cambridgskému přízvuku dobře porozuměla a přestože lilo tak, že jsem ve tmě neviděla dopředu a park byl veliký, se dala správným směrem.  Bděl i nadále neboť se na vylidněných ulicích objevili další lidé a tak se mi podařilo včas a v pořádku přejít Cam a pevně zakotvit v pubu. Maria už částečne usušená mě přivítala s laskavým úsměvem a já byla strašně moc ráda, že ji vidím.

 

P1210455

©Milad

Poslední občerstvení a sušení u krbu a vyrazily jsme k autobusu, který nás dovezl zpět do Londýna. 

Au-revoir Cambridge, Bonjour Fan club!


P1040455

©Milad


Tu noc jsme spaly opravdu spánkem spravedlivých.

A pokud jsme přežily bez úhony na zdraví takovýto výlet, věřím, že náš Fan club bude stát na pevných základech.


Roger is worth it well !!!


PS Mé dobrodružství pokračovalo i druhý den. O půl jedenácté večer nám oznámili že Eurostar do Paříže je zrušen..

  ©MD

Děkuji že jste dočetli až do konce  a děkuji Márii za její obrovskou obětavost. Chtěla bych jí článek věnovat.

A k tomu tuhle krásnou Rogerovu písničku.  Myslím Marienka, že se k tobě velmi hodí a ke Cambridge také, mluví na ní přece její výsost anglická královna.

 

 





 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                           

  

 

Partager cet article
Repost0

Prezentace

  • : blog Rogera Hodgsona : český a slovenský Fan club
  • : Blog určen českým a slovenským fanouškům Rogera Hodgsona, legendárního zpěváka, skladatele, textaře, bývalého člena a duse známe britské skupiny Supertramp. Jeho legendarní hlas je rozpoznatelný mezi miliony. Roger Hodgson pokračuje ve velmi úspěšné solové kariéře a jeho světové turné roku nese příznačný název. Breakfast in Amerika.
  • Contact

Hudba

 

Vyhledávání