Clearwater - Florida - 22. března 2013  

Mít možnost se zúčastnit koncertu Rogera Hodgsona je vždy nezapomenutelným zážitkem, mít však možnost jej slyšet v doprovodu symfonického orchestru ( a dokonce rockového), společně s jeho kapelou, je snem většiny fanoušků, Roger vystupuje s orchestrem tak vzácně.

Avšak ačkoliv se pro řadu rockových legend se staly koncerty v doprovodu symfonického orchestru módním trendem, především v posledních třech letech (Georges Michael, Sting, Peter Gabriel....), Roger se řadí k těm vzácným umělcům a skupinám, kteří tuto formu doprovodu zvolili již před řadou let (jako například Deep Purple v Roal Albert Hall).

Roger Hodgson má obrovský dar hudebního aranžmá, sám se vyjádřil, že "je jako malíř, který od prvního tahu štětce  vidí celkový obraz". Není to nijak překvapující, i v době největší slávy skupiny Supertramp byl hlavním autorem hudebního aranžmá právě on (tím samozřejmě nechci snížit přínos ostatních členů skupiny, kteří přišli s dalšími hudebními nápady).

A tak, logicky, někteří evropští fanoušci "přeletěli oceán" a vydali se na první koncert s orchestrem ve floridském "Clearwater"  (místo by se dalo volně přeložit jako "Průzračná voda" - stejně jako jedinečný Rogerův hlas, který především ve výškách připomíná průzračnost horských jezer...).

Koncert slibuje hodně, koná se den po Rogerových narozeninách a v předvečer narozenin jeho nadaného zvukaře Howarda Heckerse, kterému tímto přejeme to nejkrásnější a nejlepší, nejen pro den D!        

Happy Birthday Howard

Sound check Clearswater Florida© H.Heckers

Ale nejen to, koncert slibuje i velké vizuální lazerové show. Proto, i přes nepatrnou nostalgii v duši (podobný koncert pro nás zůstává nesplněným snem), se nesmírně raduji za všechny přátele a fanoušky, kteří se budou moci zúčastnit. A koneckonců i Rogera, Aarona, kapelu, orchestr i celý tým, jsem si jistá, že radost bude sdílená.

A tak s netrpělivostí očekáváme zprávy z průběhu koncertu a set list, který samozřejmě ihned po jeho obdržení zveřejníme.

So, everyone there, have a magical show! We, the european dreamers, are in spirit with you in Florida!

♣ ♣ ♣ ♣ ♣

Koncert proběhl očekávaně výborně, doprovod rockového symfonického orchestru i kapely, lazerové a vizuální efekty jistě přispěly k velkému úspěchu. Roger byl ve formě jak hudební tak i duševní a na rozdíl od posledního koncertu hýřil vtipem. Tedy Roger tak, jak ho máme nejradši. Doufejme, že tomu bude i na všech dalších koncertech.

CLEARWATER Setlist 22/03/2013

V rámci pokračovania turné Breakfast in America 2013, 20 júla v sobotu Roger vystúpi so svojou kapelou na rakúskom Donaubühne v malebnom meste Tulln, vzdialeného do Viedne len 37 km !

donabühne©donabühne.at

Je to jedinečná príležitosť vzhľadom na vzdialenosť, aj termín. Vystúpenie sa totiž uskutoční počas prázdnin a dovoleniek a môže byť hodnotným a neopakovateľným zážitkom pre celú rodinu.

Nenechajte si ujsť túto príležitosť ! Bližšie informácie aj vstupenky môžete získať na :

http://www.oeticket.com/de/tickets/roger-hodgson-band-tulln-donaubuehne-514742/performance.html

Doprajte si ten zážitok! Je teraz "na dosah ruky"

mapa©Tulln.gartenbaumesse.at

Druhý letošní koncert se konal v New Yorské City Winery.  Roger Hodgson doprovázen Aaronem Mc Donaldem vystoupil v "městě, které nikdy nespí" poprvé.

I přes krátký set list byl ohlas fanoušků veliký. Roger začal letošní rok ve výborné hlasové formě a doufám, že i fyzické, a  přejeme mu aby ji neztratil ani na jediném koncertu turné 2013, které se ukazuje stejně náročné jako turné 2012.

Domnívám se, že zařazení písně "Give a little bit" nakonec bylo opravdu vhodnou volbou. Teprve jako předposlední či poslední píseň "GALB" nachází to pravé kouzlo symbiózy umělce s publikem. 

Před odletem na australskou část turné se Roger "staví v Evropě" aby 10. března zahrál na festivalu Caprices ve švýcarském Crans-Montana.

Lyžařům a milovníkům hor rozhodně doporučujeme a nejen jim!

http://www.caprices.ch/en/tickets/

City Winery NY © Jan Wise

    City Winery New York US

    Setlist 13. ledna 2013

Take the long way home
Sister Moonshine
Lovers in the wind
Breakfast in America
Rosie had Everything Planned
The Logical Song
C’est le Bon
Child of Vision
Lord is it mine
Even in the Quietest Moments
Don’t leave me now
Dreamer
Fool’s Overture

* * *

School
Give a little bit

© FlorenceCP

Život s sebou přináší trable, radosti, i chvíle které by se daly charakterizovat jako mini zázraky. A pak také „náhody“ velmi zvláštní.

A tak jsem docestovala do Čech na poslední vánoční svátky přímo na rozloučení s jednou z největších postav našich dějin Václavem Havlem. Kufr jsem uložila do úschovny a doprovodila ho na poslední cestě na hrad...stejně jako před lety, když se ujal prezidentského místa. Mám na něj velmi krásné i osobní vzpomínky ... Bylo mi dáno se s ním neplánovaně rozloučit...  Při příjezdu domů moje dobrá maminka narychlo připravila cukroví, respektivě improvizovala.. Mimo jiné kousky z toho vyšli, aniž by cokoliv rozmýšlela, dva andělé, na které bylo přilepené srdíčko.

A když naši dostali jako jeden z dárků DVD Rogera s krásným věnováním, dojatý tatínek podotkl, je to zvláštní,  Roger se podepisuje se srdíčkem jako Václav Havel a pokračoval „dvě osobnosti od sebe nesmírně vzdálené, které se pravděpodobně nikdy nesetkaly“.  Když jsem se téměř ve stejnou dobu  s překvapením dozvěděla, že Roger bude mít koncert v Olympii 5. října, tedy v den kdy by býval  Václav Havel slavil své narozeniny,  vzpomněla jsem si na ty dva anděly se srdíčkem a pocítila pocit pokoje.

V tu chvíli jsem si řekla, že na náhody patrně nevěřím. Nedalo mi to a Rogerovi jsem o všem napsala.

© FlorenceCP

Trochu jsem se ale koncertu obávala, příliš mnoho vzpomínek... Zároveň se ale Paříž 2012 stala místem mezinárodního setkání fanoušků. Do Olympie přijeli z Velké Británie, Španělska,Portugalska, Německa, Kanárských ostrovů, Dánska, Holandska, Belgie, Švýcarska a dokonce i USA. Patrně jsem na některé země zapomněla... Setkání ještě před Olympií byla vřelá a veselá a jazykové bariéry v legraci rychle pominuly...Řadu fanoušků jsem již znala, s dalšími se z virtuálním přátelství stalo opravdové.

Tento rok byl rokem polemik  u příležitosti 33 let očekáváného videa live koncertu Supertrampu.  Chtěly jsme Rogera potěšit a ujistit ho, že pro mnoho fanoušků  je jeho „live in Paris 2012“ stejně dobrým jako „live in Paris 1979“ a protože rád sám říká, že je jako dobré víno, zvolily jsme královský nápoj, tedy šampaňské velikosti magnum s jeho fotografií...a měly jen jednu starost, jak ho dostat do sálu.  Vše šlo velmi rychle, a protože jsem trochu koordinovala francouzské fanoušky, kteří se zúčastní zvukové zkoušky a měla za úkol předat lístky na koncert i lidem, které jsem neznala, neměla jsem čas pod záplavou smsek si nějaké starosti dělat...

Copyright © FCP, MiD, STE Paques et Fils

Sound check v proslulé pařížské Olympii byl ten den prvním splněným snem…  „Entrée des artistes“  (vstup pro umělce) je náš. Vítá nás Shakti. Prý se už obávala, že nepřijdeme.  Vzrušení stoupá s každým krokem, kterým ji následujeme spletí chodeb kolem jeviště a konečně usedáme do prvních řad na balkon.  Srdce mi tluče rychlostí světla… Linda mi řekla že Roger bude hrát pro mě...(no, bude, stejně jako pro druhé )

Roger sedí na zemi a zkouší kytaru…  Někteří zahraniční přátelé, kteří už v sále byli nás přichází pozdravit.  Některé znám pouze ze sociálních sítí, poznat je mi nečiní žádné potíže, fotografie byly věrné.

©MiD

Řeším ještě SMSky fanoušků, kteří teprve sedí ve vlaku i poslední opozdilce, kteří se z různých důvodů nemohli včas dostavit.

 Znovu zazní tóny vytoužené písně „I knew it well“ (Dobře jsem to věděl), s nádherným hudebním motivem, tak jak je jen Roger umí vykouzlit. Pozoruji přítomnost televizních kamer, promotér se opravdu ujal marketingu výborně. (mamut v hudebnín světě, Live Nation to prostě umí). Bez dechu poslouchám, je to opět velký zážitek i když na rozdíl od Mouilleron cítím, že Roger má nepatrně zastřený hlas.

© FlorenceCP

Neustálé cestování, nedoléčené chřipky.. a víc než čerstvý jet lag se bohužel nepatrně projevil (škoda, že Roger nemůže na "klíčové koncerty" přijet dříve, aby si mohl dostatečně odpočinout ), naštěstí to postřehnou jen fanoušci,  kteří mají za sebou mnoho koncertů. I tak zůstává, oproti jiným hudebním legendám tím, jehož solová vystoupení jsou stejně dobrá jako studiová alba, nežli lepší a kterému věk na hlasovém projevu neubral.

Prožívám ale každou notu jako bych byla na jevišti sama ...a raduji se s každou opět fantasticky zvládnutou …

 © FlorenceCP

Roger zkouší podobné písně jako při zvukové zkoušce v Mouilleron, uprostřed však zazní „Say Goodbye“ s novým aranžmá konce…I když Roger tuhle píseň nezpívá se stejnou lehkostí jako jindy, jsem mu nesmírně vděčná. Je to pro mě určitě jeden z highlights večera. Je to právě tahle píseň, kterou jsem dnes toužila uslyšet.  

Vzpomínkou na vzácného člověka, který by dnes býval slavil své narozeniny. Byly to jeho první oslavy v ráji, o tom jsem přesvědčená….Konec písně, kdy jako by vichr (nebo vír) vše nenávratně odnášel, byl dramatickým ukončením…Roger však bez pauzy okamžitě navazuje a zazní tóny „Don‘t leave me now“.. Silně emotivní chvíle přeruší svým humorem opět Aaron který něco Rogerovi zašeptá, a ten ve smíchu poskočí na stoličce… Ráda pozoruji jejich báječnou komplicitu.

A znovu píseň s keltským motivem, kterou si pevně uchovávám v paměti...Patrně ji už nikdy neuslyším. Krásný dar Rogera svým fanouškům. Speak to me speak to me Brother St Paul....

© FlorenceCP

Nejdéle zkouší Roger píseň „Teach me to love again“. Nevěřila bych co různých typů doprovodu může při jednom sound checku vyzkoušet.

© FlorenceCP

Konečně, zdá se, je perfekcionista Roger spokojený a krásná zvuková zkouška končí. Škoda,  čas ale neúprosně běží.

 V ruce držím Nicolasem připravené obálky se vstupenkami do večerního ráje pro členy FC, některé zahraniční fanoušky a další, obávám se, že je ztratím… Cítím se vyčerpána, tolik dojmů, zážitků, velmi náročné pracovní dny i některé nejasnosti ohledně příprav,  jež mi připravily tři bezespánkové noci, vše se najednou se projevilo na fyzickém i duševním stavu.   Nic nestíhám, nestačím odpovídat na další SMS těch, kteří se nemohli dostavit na sound check, ani těch, pro které mám lístky a mám pocit, že nestihnu ani koncert. Je pozdě odpoledne a neměla jsem ještě čas se nasnídat…Je to zvláštní kolem mě zní hodně radostného smíchu v babylonu řečí, ale já pociťuji takový stres, že bych se nejraději sebrala a odjela domů. Ptám se v duchu sama sebe kde Roger při své únavě bere sílu ze sebe všechno na jevišti dát a ještě zůstat dynamickým a vtipným.

Všichni se se logicky vydávají na občerstvení v Café de l‘Olympia, vydáváme se tam i my s Flo.

přátelé z US - UK © FlorenceCP

Naštěstí Flo i Sandrine mi velmi pomohou  a tak si mohu chvíli v klidu sednout a dát si občerstvení...Chvilinku. Prezident FC nám přinese Rogerovy flyersy, které je potřeba rozdat. Chvilinka odpočinku mě postavila na nohy a tak se s ostatními dobrovolníky ujímáme úkolu. Na rozdíl od koncertů v roce 2009, kdy jsme měli přímo v vstupních prostorách k dispozici místo, kde jsme mohli připravit a rozdávat flyersy a přivítat nové členy, nemáme letos ani právo je před Olympií rozdávat. Sekuriťáci jsou nepříjemní a neúprosní.  Ale poctiví, při rozdávání mi totiž obálka s většinou vstupenek bez povšimnutí vypadne, ale naštěstí mi ji podají. Okolo nás chodí mafie překupníků lístků, kteří je kupují a rozprodávají za cenu mnohem vyšší, ačkoliv je to ve Francii zakázáno.
Koncert je logicky, už dlouho, vyprodán.  

Zazní zvonek ohlašující začátek. Vzhledem k distribuci lístků na koncert dobíháme až na poslední chvíli.

Konečně dorážíme do první řady, s Flo máme místa vyhrazená téměř uprostřed, ideální umístění. Merci Nicolas.

Nemáme ani čas dosednout a světla zhasínají. Překvapení. Alex Jaffray, mladý novinář a moderátor hudební kroniky nejsledovanějšího ranního vysílání a důležité francouzské televizní stanice Antenne 2,  Rogera uvádí. 

Alex Jaffray © MiD

Patří k nejlepším ve své kategorii a má Rogera  upřímně rád. Flo ho nevnímá. Upravuje si fotoaparát, neměla doposud čas. Ťukám do ní, „podívej Alex“, ale nechce nic slyšet..i na ní se promítl předkoncertní shon. Stres ale netrvá dlouho, stačí abychom se na sebe podívaly a přichází osvobozující smích, nebo spíš záchvat smíchu. A tak s ostudou přiznávám příchod Rogera na jeviště mi unikl. Od ještě větší ostudy nás naštěstí zachraňuje k prasknutí nabitá Olympia,  publikum,  které  Rogera vítá s obrovským nadšením a nesmírně dlouhým potleskem vestoje.

O několik řad dále drží naši angličtí a američtí přátelé (a ochotní francouzi) banner, na kterém je vtipně napsáno  „Love (live) in Paris 2012.“ Jeho autorkou je umělecky nadaná zakladatelka italského FC, Irene. Opravdu pěkný nápad i provedení. 

© FlorenceCP

V Olympii je strašné vedro, a tak stupínek před jevištěm je naší odkládací plochou. Je praktický ...

 Tradiční supertrampský úvodní návrat do srdcí „Take the Long Way Home“ sklízí zasloužený úspěch, interpretace je výborná. 

Stejně jako v Mouilleron  následuje (netradičně) hit „Give a little bit“, píseň o které Roger říká, že je důvodem proč hudbu dělá. Letos se stala především hitem reklam (včetně coca-coly).

Umístění není nejlépe zvolené a je to škoda, přesto, že publikum skladbu okamžitě poznává a chytá se. I když je všeobecné nadšení veliké, chybí jí magie a symbióza, kterou získává na konci koncertu...Roger v jednom z interview uvádí, že špatné umístění může píseň „zabít“ a v tomto případě se mu to málem podařilo. Naštěstí se kouzlo dostaví, ale teprve v druhé sloce...

Roger profesor © FlorenceCP

Roger hovoří o tom, že žijeme v šíleném světě. Tak trochu mi jeho slova připomínají ta, která jsem mu psala.  Jakmile řekne, že je pro něj jedinou odpovědí Láska, vím že bude následovat „Lovers in the wind“. Nemýlím se a Roger věnuje píseň našim německým přátelům.  O svých písních říká, že jsou dvouznačné a v tomhle případě zpívá lásku lidskou stejně jako lásku k Bohu... Krásný zážitek..

Zpívá s hloubkou a citem...

©FlorenceCP

Přichází úsměvné Easy does it. Publikum poctivě píská a atmosféra je nádherná a uvolněná. Ve chvíli kdy Roger šeptá „encore“, s úsměvem se otáčím na Marie Jo, vím jak tuhle chvíli miluje. Oči jí jen září...

A jako pravý Minstrel Roger i nadále obšťastňuje srdce pohledných žen písničkou „Sister Moonshine“...nešetříc úsměvy..

Přichází „Rosie“ ... Krásná melodie, mnohem víc se mi líbí její podání nyní než v době slávy Supertrampu.  Hlas a především přednes se mu opravdu zbonifikoval. Přemýšlím o textu a směji se... Roger, který je ode mě asi metr, se na mě dívá,  ale nemohu si pomoci. Kdo z nás nedržel jednoho dne pomyslnou pušku v ruce ??!!...  Vnímám především melodii, text jen částečně...(a když mi má anglická přítelkyně druhý den říká, že Roger slova v jedné chvíli pozměnil, jsem překvapená...patrně jen hrstka lidí to v sále zaznamenala... doufám jen, že jsem se neusmívala ve chvíli změněného textu. Pakliže ano, nebylo to schválně).

© FlorenceCP

Roger uvádí jeden z největších hitů Supertrampu, ten podle kterého se jmenuje celé turné, „Breakfast in America“ a vysvětluje mimo jiné, že tehdá snil o kalifornských dívkách. Dodává že kdyby býval znal francouzky, patrně by snil o nich. Musím se smát, jak často jeho úvody písní jsou podobné, jen se mění místo, podle toho, kde se koná koncert...  Roger......

Breakfast je sice jeden z největších hitů a o letošních vánocích jsem s překvapením zjistila, že její verze byla kdysi nazpívána i v češtině Marií Rottrovou, ale nepatří mezi mé oblíbené, snad mi Roger odpustí. To ovšem neplatí pro bouřící Olympii.

Teach me to love again © FlorenceCP

Mnohem radši mám píseň, která následuje. Roger ji věnuje FC se slovy : „je zde mnoho fanoušků z mého francouzského Fan clubu, mám nejlepší fanoušky na světě. Pro ně bych chtěl zahrát skladbu, kterou jsem ještě nenahrál. Jmenuje se „Teach me to love again“. Ačkoliv se po dlouhých zvukových zkouškách dal výběr předpokládat, jsem nesmírně ráda, že vybral právě tuhle.  Nikdy ji nehraje a poprvé jsem ji slyšela teprve při sound check v Mouilleron před měsícem. Roky jsem po ní toužila.

© FlorenceCP

Následuje „C’est le Bon“, a Roger ji překvapivě zařadil do každého koncertu svého turné až do Olympie. Ze set listu zmizela teprve při posledních amerických koncertech.

Od prvních tónů – již tolikrát vzpomínaného hitu „The Logical Song“, „vyučovaného“ v anglických školách, mám dojem, že obecenstvo Olympiu zboří. Využívám toho a rovnám fotoaparát, abych mohla pořídit autentický snímek pro forum...jsem natolik zaujata, že ani nevnímám Flo, která mě upozorňuje (jak mi po koncertě vypráví), a když se podívám na jeviště, Roger stojí přede mnou a gestem ruky mi ukazuje ať mu foťák podám. Moc se mi nechce...

COPYRIGHT © MARCO TCHAMP

 
Podám mu ho a Roger, tradičně fotí, či natáčí publikum... a podává mi kompakt zpět se šibalským úsměvem. Viděl snad mé osobní fotografie?? Děkuji že jsem se tentokrát nestala obětí zoomu, tak, jak tomu bylo na předcházejících koncertech...(mé dvě nejbližšní francouzské přítelkyně se jistě usmějí pokud automatický překladatel přeloží správně, o čemž pochybuji ).

A protože máme v publiku komplice profesionálního fotografa a člena francouzského FC, tak mám i exkluzivitu téhle roztomilé chvíle..

COPYRIGHT © MARCO TCHAMP

Nutno podotknout, že od svého „vystoupení“ na scéně slavné Pařížské Olympie se můj fotoaparát chová jako rozmarná hvězda.

Roger ohlašuje přestávku...

Okolo mě se  seskupí přátelé zvědaví na výsledek. Roger, jako pravý umělec právě založil nový směr abstraktní fotografie. Tímto mu daruji veškerá autorská práva .
Nicolas oznamuje, že jde do šatny Lindy vyzvednout šampanské.. směji se a říkám mu ať Rogerovi řekne, že pokud by potřeboval zaškolení na focení, ať neváhá. Nicolas se smíchem dodává že mi ho přivede..

„Olympia abstraction“ by Roger Hodgson  © Roger Hodgson

Mezitím přichází Linda. Tiše mi oznamuje, že mě chce Roger vidět. Dává mi vstupenku do ráje od Live Nation, na které je napsané jeho jméno, přepisuje na něj mé, připisuje několik dalších a dává mi na srdce ať si to hlídám...
Je to zvláštní, ale mám trému. Nečekala jsem to, tím spíš, že se dva dny před tím v telefonátu z hotelu omlouvala, že kvůli rannímu odletu Rogera a důležitým PR kontaktům, backstage nebude možný (nežádala jsem o to, ostatně jako nikdy jindy).

Ale vím proč. Roger není jenom vynikající umělec, ale také velmi korektní a laskavý člověk.  Jsem v takovém zvláštním snu. Promítá se mi můj život, myslím na Václava Havla, který měl Paříž velmi rád...Myslím na to, že mi Roger dává možnost mu poděkovat za písničku, kterou mi před necelým měsícem věnoval. Myslím také na loučení...

Nemám ráda loučení,  ale patří k životu a někdy jsou nezbytná...

reportage BFM TV (zpravodajský program vysílaný v řadě zemí světa)

Přestávka rychle ubíhá, Nicolas přináší šampaňské a Roger s Aaronem jsou zpět na scéně.

Zazní „Child of vision“ a Aaron opakuje svůj vynikající výkon v Mouilleron. Lahůdka.

© FlorenceCP

Bohužel přichází to, čeho jsem se obávala. Roger s úsměvem ohlašuje „Můj hlas je kaput. Dozpívám pokud budete zpívat se mnou“.  Je jasné, že koncert bude zkrácen.. Je to smůla. Projevuje se má profesionální  deformace. Uvědomuji si možný dopad, v sále sedí nejenom vynikající novináři, ale také PR hosté jako režisér Oskarového filmu „The Artist, nebo například herečka a modelka Laetitia Casta“. A pak, všichni přátelé kteří přijeli ze zahraničí.  Nedá se nic dělat. Nachladnutí, klimatizace, časový posun a nedostatečný odpočinek... smůla, že se to stane právě tady... Jenže Roger je jenom člověk, ne robot. Nevím, jestli si to dostatečně uvědomuje.  Vím jak je šťastný, že může rozdávat radost tolika fanouškům na celém světě. A letošní turné má nelidský rytmus.

Roger ohlašuje hlasově nesmírně náročnou „Lord is it mine“. Ztrnu, obávám se její interpretace...Roger sděluje, že je tolik lidí, kteří by si zasloužili věnování, ale to patří „Dámě ze Španělska“, mé přítelkyni Aně. Nahlas zajásám. Opravdu si to zaslouží, snad nejvíc ze všech. Roger se na mě podívá a radostně usměje.

© FlorenceCP

A zvláštní. Zazpívá jí překrásně. Je to jeden z nejlepších momentů koncertu. Vyhřknu „Super voice“ a mám právo na další vděčný pohled. Minstrel, poklona byla namístě. 

„Even in the quitest moments zní krásně také“. Alespoň mě.

V „Don‘t leave me now je sice trochu cítit“, že Roger zpívá chvílemi „na doraz“ (i když stále pěkně), a chvílemi těžko polyká, ale opět při francouzské specificitě bicích vytvořených lidským potleskem, které tak nádherně zní v dokonalém rytmu, je to pouze nepatrný detail.

Roger tradičně rád s publikem komunikuje a vyzývá, aby se fanoušci přiblížili k pódiu. Nevěřila bych jakou rychlostí jsem obklopena tolika lidmi. Mezi nimi naši zahraniční přátelé.

Zazní „Dreamer. A Olympia zpívá.  Zpívá do jednoho. Zpívá výborně. Zpívá s radostí. A Roger má v očích hvězdičky.

Tomu se říká PŘÁTELSTVÍ  Flo  s Candy a naše německá přítelkyně © MiD

Říká se všechno špatné pro něco dobré... Nikdy jsem neslyšela publikum zpívat „Fool’s overture“. Jistě přispěla  i účast našich zahraničních přátel. Je to silný zážitek. Překrásný. A co víc, Flo, která o sobě prohlašuje, že zpívá jako kastról, zpívá opravdu pěkně. Stisknu slzičku, kdyby nenastala tahle výjimečná situace, nevěděla bych to.

Vdechuji atmosféru, která bohužel nepotrvá. Roger s Aaronem se loučí. Vrátí se, vzdyť vím, že máme šampaňské předat po School...tedy v předposlední písni.

© FlorenceCP

Po obrovském potlesku jsou znovu na scéně. Bohužel zazní School ihned.
Konec je před námi. Malá holčička a větší děvče přináší Rogerovi kytičky. Dvě velké a krásné kytice již leží na jevišti.
Voláme s Flo na Rogera abychom mu mohly předat dárek. Když nás uslyší ukazuje mi ať mu ho přinesu. Z jeho posunků rozumím do zákulisí, Sylvie na jeviště....,  říkám mu ne a ukazuji na etiketu. Roger s úsměvem a zvědavostí bere magnum lahev a prohlíží si pod ji pod světlem. S humorem prohlásí před tleskající halou ukazujíc na etiketu „C’est moi“ (to jsem já)... Lahev odnáší pod vestičkou a umísťuje ji na čestné místo na klavír.  Náš profesionální fotograf Marco, opět roztomilou chvíli zvěčnil...

COPYRIGHT © MARCO TCHAMP

© Ferepasser

Přichází „It‘s raining again“, a, stejně jako přede dvěma lety v Palais des Congrès, se ocitám pod deštníkem se svojí španělskou přítelkyní Anou. Nevím, jak se dokázala ke mně prodrat, ale jsem tomu moc ráda. Slíbily jsme si to.

Zvolila jsem deštník dětský a průhledný. Aby bylo na Rogera vidět. Deštníky rozkvetou po celé Olympii.

© PatriceV

Zazní poslední tón a Roger netradičně končí zamyšlený. To ale nebrání Olympii, ani přes zkrácený koncert,  obrovský a dlouhotrvající aplaus. 

Je nenávratně konec.

Rok 2012 byl pro mě po hudební stránce definitivně rokem Rogera Hodgsona. Prožila jsem úžasné chvíle naplněné radostí, hudební plností i přátelstvími. Cestováním a novými poznatky. Neuvěřitelný rok splněných i překročených snů (které vyvažovaly rok bolestí), rok který se opakovat nemůže. I o tom je život.


Něco podobného jsem chtěla Rogerovi v šatně Olympie říct. A ačkoliv mi bylo dáno se s ním setkat sama, ne ve skupině, zmohla jsem se jen na banální poděkování za písničku, sound check a koncert a Roger mi poděkoval za podporu...

Jak může někdy vlastní nesmělost zkazit hezké a neopakovatelné chvíle...

Roger se mě ptal na mě dojmy ze sound checku, prohodili jsme pár slov o osobním životě, poslední neosobní fotografie, a vše prolomilo až poslední, nesmírně vřelé objetí s tak dlouhou štípanou pusou, že ji musela slyšet celá Olympia. Hřála mě ještě celý večer. A krásný teplý úsměv a pohled, vybavení na cestu životem. Umělec se srdcem na pravém místě. Děkuji Roger, jako bych se loučila s vlastním bratrem...Krásné ukončení za krásnou životní etapou...kterou hudební rok 2012 představoval...

U dveří už netrpělivě čeká další skupinka vedená naším sympatickým irským kamarádem Mickem, který s úsměvem prohlášuje„what a hug ... “

stále usměvavý irský přítel Mick © FlorenceCP

S ostatními fanoušky z celého světa (je tu i Aaron a Howardem..) trávíme ještě sympatické chvíle v  zákulisí..

Úsměvný to Babylon !!

Úsměvy říkají vše © E. Morales

Potkávám sekuriťáka, který nám bránil rozdávat flyersy před koncertem. Oba se smějeme...

Ještě krásné popovídání a vřelé rozloučení s Lindou, které nový účes velmi sluší, a Shakti.  

Tak bohatý večer nelze jen tak zakončit a tak se odebíráme do nejbližší kavárny ... ve které pokračujeme, se skleničkou šampanského, ve veselých rozhovorech bez jakékoliv jazykové bariéry.

Hudba, láska a přátelství hovoří jazykem univerzálním.

Jedna hodina ráno, poslední fotka, ale "fête continue" o kousek dál

SBOHEM ROGER, SBOHEM HUDEBNÍ ROKU V JEHO ZNAMENÍ

vše krásné musí jednou končit....diky za baťoh plný nových sil a lidského tepla 

Děkuji Rogerovi, Lindě i Shakti za splněné sny, Nicolasovi za vše co pro nás kdy udělal a všem přátelům za báječné chvíle.  Zvláštní poděkování patří Marcu Tchampovi za zapůjčení a exkluzivitu fotografií, a možnost použití fotografií Julianovi a v neposlední řadě, i mé komorní fotografce Florence (Flo).

Jen jedna přítelkyně mi ten večer velmi chyběla. Maria...

Merano je 38 tisícové mesto v Taliansku,  po Bolzane druhé najväčšie v Južnom Tirolsku. Toto malebné kúpeľné mesto, kde sa liečia hlavne pľúcne ochorenia, leží v krásnom údolí Adige na rozhraní Ötztalských, Ortlerských a Sarntalských Álp.

Dostala som sa tam slávnou Semmeringskou  železnicou, ktorá prekonáva  nadmorskú výšku 457 m a jej najvyšší bod je v 896 m. Trasa má dĺžku asi 41 km, zahŕňa 16 viaduktov (vrátane niekoľkých poschodových) 15 tunelov a 100 mostov.

Semmeringbahn bola prvá európska horská železnica s normálnym rozchodom. Je považovaná za prvú skutočnú horskú železnicu na svete. V súčasnosti je plne funkčnou súčasťou rakúskej Južnej železnice a je jednou z najviac vyťažených horských tratí v krajine. V roku 1998 bola zapísaná na zoznam svetového dedičstva UNESCO.

Už samotná cesta naprieč celým Rakúskom a jeho nádhernou prírodou bola zážitkom. Aj napriek tomu, že v onú stredu celý pršalo, len tak lialo, bolo ponuro a  hmla a ja som odháňala chmúrne myšlienky, či som urobila dobre, že som sa na tú cestu dala. Korenšpodencia s Lindou uviazla, nemala som od nej žiadnu odpoveď, nemala som vstupenku, nič ...

Do Merana som dorazila večer o siedmej, ubytovala som sa v milom hoteli, asi päť minút od stanice a ďalších desať minút od Kurhaus, kde sa o 21.00 začínal Rogerov koncert.

Trochu som sa občerstvila a išla som.

Vtom istom okamihu, ako som nesmelo vošla do vysvieteného foyer, stála predo mnou Linda...

Padli sme si do náručia a chvíľu  ani jedna z nás nebola schopná slova. Totiž odkedy sa poznáme, nikdy sme sa nedohodli kde a kedy sa stretneme, vždy sa to udialo takto. Obe sme žasli...

Chvíľu sme sa rozprávali, potom som sa ospravedlnila, že sa idem postaviť do rady ku kase, pretože nemám vstupenku ( koncert bol vypredaný!)

Linda ma s úsmevom zastavila: "Nikam nechoď, vstupenku aj backstage pass máš pripravený, si naším hosťom!"...

Stratila som reč. Tak toto som nečakala! Moje obavy a neistoty sa rozplynuli a nahradil ich pocit nevýslovnej radosti a pokoja.

Kým ona zabezpečovala potrebné, ja som sa srdečne zvítala s mojimi nemeckými priateľmi, Anitou, Ellen a Markom, no a pomaly sme sa presunuli do sály na svoje miesta.

Netušila som, že Roger prišiel do Merana bez svojej skupiny, iba s Aaronom, a tak sa moja radosť znásobila. Milujem totiž túto komornú zostavu, ktorej ja hovorím " čistý Roger."  

Silou svojej osobnosti, komunikáciou s publikom a zdieľaním svojho vnútra totiž vždy dokáže vytvoriť tú nenapodobiteľnú " Rogerovskú" familiárnu atmosféru.

Nebolo tomu inak ani v tento večer.

Vyšiel na pódium, aby tentoraz netradične uviedol sám seba. Povedal pár slov v nemčine a nesmelo aj v taliančine a vystrúc ruku smerom k zákulisiu zvolal -  "Roger Hodgson!"

Odišiel, aby vzápätí vybehol späť na pódium už ako skutočný Roger Hodgson sprevádzaný mohutným aplauzom. Tento vtipný a milý začiatok načrtol atmosféru v ktorej sa potom niesol celý večer.

Roger sa dotkol počasia a povedal, že keď na skúške začal hrať It´s Raining Again, spustil sa dážď: " Takže - všetko toto je moja vina" - povedal s úsmevom. "Tú pieseň radšej nebudem hrať, a keď, tak až na koniec."

Začal skladbou Take The Long Way Home, po nej Sister Moonshine a pre všetkých zaľúbených Lovers in the Wind...

Keď uvádzal Breakfast in America spomenul svoju  teenegerskú túžbu vidieť Ameriku ale podotkol, že to vtedy ešte nepoznal Taliansko. Keby to mu tak bolo, pieseň by sa s najväčšou pravdepodobnosťou volala Breakfest In Italy... 

Pieseň Rosie Had Everything Planned som prvýkrát počula live a bola som jej prevedením nadšená. Vôbec,  zvuku piesní v  sólo prevedení naozaj nechýbalo nič.

Pri Child of Vision si sadol za klavír aj Aaron a predviedol bravúrny sólo doprovod.

Keď ho vystriedal Roger a položil ruky na  klávesy aby zahral dve nádherné skladby Only Because of You a Lord is it Mine, pozrúc sa na Aarona, s predstieranou výčitkou ohodnotil jeho výkon :" Však je to tu horúce!!"...

Koncert gradoval, nasledovali ďalšie dve nádherné piesne Even in the Quietest Moments o ktorej Roger povedal, že vznikla v tichu hôr, kam rád chodí. Keď bol úplne sám, díval sa na hviezdy, tá pieseň prosto vyšla z jeho srdca.

Venoval ju s poďkovaním Irene, ktorá vedie taliansky fan klub.

Potom prišiel ďalší skvost Rogerovej sólo tvorby, pieseň Say Goodbye, ktorá sa v

set listoch objavuje zriedka. Je to hlboká pieseň, jedna z mojich najobľúbenejších.

Keď koncert pomaly končil, publikum už bolo na nohách a búrlivým potleskom, pískaním a dupotom privolalo Rogera s Aaronom späť na pódium. Nasledovali encore Two of Us, Give a Little Bit, pri ktorej Roger pozval všetkých dopredu, bližšie k pódiu, aby túto jednoduchú, pieseň s tak nádherným nadčasovým posolstvom spievali spoločne s ním .

Sľúbená It's Raining Again odznela naozaj ako posledná a -  div sa svete - fungovalo to! Pršať prestalo! 

Ľudia sa rozchádzali a ja som sa pomaly predierala ku dverám, za ktorými ma čakalo stretnutie s ním.

Linda tam už bola, vzala ma za ruku a mala som byť prvá, ale odrazu tam bolo akosi veľa ľudí a bolo potrebné nejako to usmerniť. Čakala som teda na konci. Uvidela som Rogera, ako vychádzal von a mávajúc a podávajúc ruky všetkým odchádzal...

"Zostaň tu!" Pošepla mi Linda. A tak som zostala v šatni úplne sama. O chvíľu prišla po mňa a voviedla ma do inej chodby a inej šatne, kde sa Roger rozprával ešte s nejakými ľuďmi.

Keď sa už všetci poctení "minuli", Roger vyšiel a pozrel sa smerom, kde som stála.

..." Áách Maria!...spľasol rukami..."Ale no poď sem!"...a usmiaty "vcúval" späť do šatne, kde ma čakal s otvorenou náručou. Bolo to naozaj vrelé zvítanie.

Poďakovala som za koncert a vyjadrila som, ako som si vychutnala to komorné zloženie, aj prečo. Roger na to :" Je to zaujímavé, nie si sama, veľa ľudí mi to už povedalo, že majú veľmi radi moje koncerty s kapelou, ale takto ešte radšej.

Pýtal sa ako žijem, odkiaľ som teraz pricestovala, či zo Slovenska a dodal:" Naozaj rád by som prišiel niekedy spievať na Slovensko!"

Linda podotkla, že cestujem prakticky dva dni.

"Čože ? Dva dni?  Nasledovalo zopár ustarostených symbolických "po  ruke" a po nich vďačné objatie.

Zostali sme chvíľu sami, prehodili sme ešte zopár osobných viet, Roger potom hovoril o svojich plánoch na budúci rok, o už potvrdených koncertoch. Po chvíli sa spýtal: "Rozumela si?"

"Nie".

Srdečný sa zasmial a celé to trpezlivo zopakoval znova a dodal: "Si prvá, ktorá o tom vieš."

Potom chcel vedieť, kedy a kde sa najbližšie uvidíme, Linda nám urobila spoločné foto a rozlúčili sme sa.

Keď som ráno odchádzala, otvorila sa predo mnou nádherná panoráma Dolomitov, ktorú mi deň predtým zakrývali oblaky a hmla. Kochala som sa tou krásou a v srdci som mala zvláštne teplo a radosť.

Keby sa ma v tej chvíli niekto spýtal:" Rozumela si?" odpoviem bez váhania "áno".

Láska je totiž jazyk ktorý nepotrebuje tlmočníka.

merano©mstep