Cambridge a založení Fan clubu
©Milad
Nápad založit fan club vznikl již dříve a dokonce se Roger v Bruselu naším nápadem potěšil. Ale člověk míní, život mění ....a tak nějaký ten měsíc uběhl.
Ale protože náš nápad darovat blog nového fan clubu Rogerovi Hodgsonovi k jeho 62. narozeninám déle čekat nemohl, rozhodly jsme se využít mého krátkého pobytu v UK k uskutečnění našeho plánu založení FC na Rogerově rodné půdě.
Snad mi Roger, jehož mládí je spojeno s Oxfordem (a Oxfordshire) odpustí, že jsem k založení FC vybrala největšího rivala Oxfordu Cambridge, a zvolila vědu oproti umění. Ale ani Cambridge umění nechybí a proslulé fakulty mají i jiná zaměření.
Obě nejstarší univerzitní města spojuje charakteristické pojmenování „Oxbridge“, které v sobě nese mnoho významů, pozitivních i negativních. Tento zvláštní svět tradic a zvyků přetrvávající staletí a společný oběma univerzitním městům nerozlučně patří ke kultuře a mentalitě obyvatel Britského království a osobně se domnívám, že znalost těchto specifit může napomoci i nám fanouškům k lepšímu pochopení některých písní.
©Milad
Cambridge miluji, je to mýtické místo kontrastu tradice a nádherné starobylé architektury s nejnovějšími výzkumy vědy, ale i místo naprosté symbiozy člověka s přírodou. Snad jedinou maličkou vadou na kráse je určitý snobismus, ale ta se v ostatních přednostech naprosto vytrácí.
2. nejstarší univerzita „Cambridge University“, založená v roce 1209, představuje :
©Milad
- 31 „colleges“ (kolejí – v tomto případě kolej znamená nezávislé univerzitní instituce, ve kerých se nejen bydlí, ale i vyučuje. Tento systém je specifický jak pro Cambridge, tak pro Oxford)
- Největší univerzitní centrální knihovnu, která má 8 milonů knih (v Cambridge jsou další univerzitní knihovny)
- 88 Nobelových cen
- První britskou „kolej“ přístupnou ženám : založenou v roce 1869 Emily Daviesovou and Barbarou Bodichonovou, dnes jsou 3 cambridgské „koleje“ přístupné ženám“
Slavní vědci dneška i minulosti - připomeňme jen některé :
- Francis Bacon (zakladatel empirismu a tvůrce vědecké metody)
- Sir Isaac Newton (dynamika, gravitace)
- Lord Kelvin (kvadrantový elektroměr, přístroje pro měření elektřiny v atmosféře a další vynálezy- jednotka “Kelvin”)
- William Harvey (krevní oběh)
- J. J. Thomson (objev elektronu)
- Ernest Rutherford (struktura atomu), Sir John Cockcroft a Ernest Walton (přeměny atomových jader)
- James Clerk Maxwell (matematický popis elektromagnetického pole a první barevná fotografie)
- Henry Cavendish (objevitel vodíku)
- Charles Darwin (teorie evoluční biologie)
- Alan Turing (Turingův stroj)
- Francis Crick, James D. Watson; Maurice Wilkins a Rosalinda Franklinová (Struktura DNA)
- Paul Dirac (kvantová teorie, obecná teorie relativity a kosmologie
©Milad
Z dosud žijících Cambridgských vědců nemohu nevzpomenout fyzika a člověka jehož kuráž a chuť k životu nesmírně obdivuji. Je jím Stephen William Hawking (http://www.hawking.org.uk) postižený amyotrofickou laterální sklerózou, tedy nemocí která napadá nervový systém a má za následek postupné ochrnutí celého těla.
O své chorobě se dozvěděl před svatbou a lékaři mu dávali pouze 2 roky života. Jejich prognostiky se naštěstí nesplnily, ale Stephen Hawking je již 33 let uvázán na invalidní vozík, v roce 1985 musel z důvodu zápalu plic postoupit tracheotomii a od té doby komunikoval pouze hlasovým syntezátorem. Stephen Hawking již úplně ochrnul, se světem komunikuje pomocí speciálního počitače.
Jeho radost ze života, odmítnutí fatality mi připomíná nehodu Rogera Hodgsona, když si po ošklivém pádu rozdrtil obě zápěstí. Lékaři mu sdělili, že již nikdy v životě nebude moci hrát na nějaký hudební nástroj. Roger svůj boj nevzdal a oproti všem lékařským prognostikám se na hudební scénu vrátil.
Hawkingův syntetizovaný hlas je součástí skladby „Keep Talking“ britské „prog“ rockové skupiny Pink Floyd, jejíž jméno je nerozlučně spojené s Cambridge. Píseň najdete na albu „Division Bell“, mimochodem na tomto albu slyšíte zvony impozantní katedrály Ely (věže figurují i na obalu alba). Ely se nachází v blízkosti Cambridge a je to právě biskup katedrály, Hugh Balshamm, který založil v roce 1284 Peterhouse, tedy nejstarší, doposud existujíci cambridgskou univerzitní instituci.
©Milad
Jako pravý angličan, Stephen Hawking neztratil proslulý anglický humor a hostoval v různých televizních hrách, seriálech, skečích (na některých se i podílel), hostoval i ve vědeckých televizních programech.
Bývalý „Lukasiánský profesor“, Stephen Hawking obdžel 12 dalších prestižních ocenění, je i nadále spolupracovníkem Královské společnosti (RSA), doživotním členem Papežské rady akademie věd a členem Americké akademie věd.
©Milad
Cambridge je samozřejmě proslulá i sportem : tenis, rugby, fotbal (v roce 1848 byla na zdejší univerzitě poprvé písemně formulována pravidla fotbalu) kriket (Fenner’s hřiště se řadí k největším v zemi) a vodní sporty, ať už je to oblíbený punting (jízda na pramici na řece Cam), nebo veslování. To mi připomíná každoroční závod mezi Oxfordem a Cambridge, sledovaný celým královstvím, a malou „nehodu“, pro kterou se musel letošní závod opakovat. Připletl se jim tam nečekaně neznámý plavec....Bylo z toho so British pozdvižení!
Cambridge to jsou také rozsáhlé zahrady, trávníky a parky, nádherná botanická zahrada (kterou tolik miloval Roger Waters a ve které najdete i autentické děti „Newtonovy jabloně" další jsou na jiných místech), netknutá příroda, příjemné puby a restaurace, nádherná především Tudorovská architektura a jeden z nejlepších chrámových sborů na světě „Choir King‘s college“ (založený Jindřichem VI v roce 1441).
©Milad
Je to město kde kráčí historie (můžete například rozluštit ve kterém místě univerzitní kaple Sidney Sussex College je uschována hlava emblematické postavy anglických dějin a bývalého studenta této „koleje“, lorda Oliviera Cromwella – mimochodem při návštěvě již vzpomínané katedrály v Ely se obrňte pevnými nervy, mohlo by se vám stát že v muzeu potkáte Cromwellova fantóma..)...
Cambridge je místem, ve kterém vám někdy připadá jako by se zastavil čas. Olivier Cromwell není jediným fantómem který straší v Cambridgshire. Cambridge jich má několik a je třeba říci, že se do starobylého prostředí náramně hodí.
©Milad
Cambridge to jsou také všudypřítomná jízdní kola, je to nejrychlejší dopravní prostředek a pro chodce jsou někdy nebezpečnější než auta. Pokud máte čas, z prvního patra Cambridgských autobusů je nádherný výhled do míst, která jsou často obehnána pevnými zdmi. Najdete tu i dva výborné obchody hudebních nástrojů...
©Milad
Cambridge má samozřejně i další celebrity, stačí jen připomenout nadané studenty a neméně nadané komiky Johna Cleese a Grahama Chapmana z proslulých Monty Python, filmové herečky Rachel Weiszovou a Oliviu Newton-Johnovou, nebo například spisovatele Ruperta Brooka či Virginii Woolfovou.., několikrát zmiňované Pink Floyd a jistě jsem jich řadu vynechala.
©Milad
Cambridge a okolí bohužel připomíná i smutnější stránky dějin. Nikdy nezapomenu na pohnutí, které ve mě vyvolala návstěva amerického hřbitova a nekonečná vidina bílých křízů (je jich tam téměř 9000) mužů a žen, kteří stejně jako otec Rogera Waterse z Pink Floyd, ve válce zanechali život.
©Milad
Ve městě najdete i obchody, kde se prodávají předměty a oblečení, které patřily armádě. Teprve na místě jsem lépe pochopila Watersova hudební a textařská témata, jeho bolest spojenou se ztrátou tatínka i jeho negativní vztah ke škole „County high school for boys“, ve které byli oba Rogerové (Waters a Barret) vychováváni s vojenskou tvrdostí (v pravém slovasmyslu) a dokonce i v nenávisti a nostalgii po nedávné nacistické minulosti;
"we don't need no education"..... ©Milad
lépe jsem také porozuměla tématům písní pojednávajících o šílenství přítele Syda Barreta. Naučila jsem se tu i poslouchat hudbu přírody, jejíž tóny je ve Floydovské hudbě skutečně slyšet (ať už je autorem Waters, Gilmour či Barret...), pochopit volbu některých obalů desek a lépe pochopit i další témata této legendární skupiny díky veškeré výše popsané bohatosti, kterou Cambridgeshire oplývá, v kontrastu s osobními prožitky jednotlivých členů, kteří zde žili, studovali a tvořili...
Avšak lépe jsem tu pochopila i progresivní rock, tedy hudební směr skupiny Supetramp a Rogera Hodgsona....
Pink Floyd je má další hudební láska, legendární skupina, kterou se skupinou Supertramp spojoval kromě "prog-rocku" i podobný přístup k životu a vzájemné přátelství ....
A v neposlední řadě bych neměla zapomenout na toho, komu maminka léta vštěpovala lásku k Supertrampu a hudbě Rogera Hodgsona : Jeho královskou výsost prince Williama Arthura Philipa Louise, vévodu z Cambridge, hraběte ze Strathearnu, barona z Carrickfergusu a magistra umění.
©Milad
Na nové i když pouze jednodenní setkání s Cambridge jsem se velmi těšila, jen jednu obavu jsem měla, z počasí.. Jakmila jsem viděla na netu „showers“, bylo mi jasné že v první březnové neděli se v Cambridge neopálím. Pro případ jsem si v pařížském hard rock café koupila žlutou pláštěnku, ale ta byla víc přizpůsobena na letní outdoorové koncerty než zimní kabát. Nevadí, žlutá je hlavní módní barvou tohoto léta, jistě ji ještě na nějakém Rogerově koncertě užiju. A navíc budu „In“!
Hustý déšť nás doprovázel po celou cestu z Londýna, ale jaký to nádherný pocit znovu vdechnout Cambridgský vzduch, Cambridgkou atmosféru, vidět znovu to fotogénické město, které inspirovalo početné filmaře a fotografy.
©Milad
Po procházce mezi oblíbenými budovami jsme se unavené, promoklé a zmrzlé rozhodly usednout do pubu nejen abychom se mohly ohřát a poobědvat, ale také zcela oficiálně projednat jak si obě práci fan clubu Rogera Hodgsona přestavujeme a dokonce, inspirovány prostředím kde se vše stvrzovalo podpisem, sepsat zakládací listinu. Samozřejmě se mísila vážnost se smíchem. Oboustranná důvěra. To je duch ve kterém se krásně spolupracuje. A protože nám chybělo pečetítko, inspiroval nás tvar slánky k jejímu potvrzení :-)
Je třeba podotknout že jsme Fan club nezaložily v nějaké bezvýznamné restauraci, ale v proslulém Pubu „The Eagle“ (Orel), který patřil (a pokud se nemýlím stále patří) pod univerzitu Corpus Christi. Založen v roce 1667 pod jménem „ The Eagle and Child“ (tedy v přibližně stejné době kdy byl zničen obrovským požárem Londýn, kdy země trpěla epidemií „černé smrti“, ale i v době kdy spadlo jablko na hlavu Sira Isaaca Newtona, což mělo úžasné vědecké důsledky...) a sloužil původně jako zájezdní hostinec.
©Milad
Za druhé světové války se The Eagle stal oblíbeným pubem britského a amerického vojenského letectva, tmavě červený strop „RAF baru“ si zachoval grafiti jejich jmen, jmen která na strop psali pomocí svíček a zapalovačů.
V duchu cambridgské tradice byl pub, nacházející se v blízkosti univerzitních laboratoří „Cavendish“, navstěvován po desítky let vědci. Mezi nimi byli častými hosty i Francis Crick, a američan James Dewey Watson, kteří zde údajně dlouze a často rozebírali téma jejich výzkumu. Místo inspirující, jak dosvědčuje pamětní deska, neboť právě v místnosti kde jsme seděly, 28. února 1953 oba nadšeně zvolali „Objevili jsme tajemství života!!!“ (DNA).
©Milad
Přestože jsme seděly u vedlejšího stolu a i když nám utekly 59. narozeniny události o 5 dní , věřím že genius loci géniů vědy zůstal ...a doufám, že nám přinese stejné inspirace v našich aktivitách...
Abych nezapomněla, častým návštěvníkem The Eagles byl i David Gilmour.
Po „dobře vykonané práci“ jsme si objednaly typické výborné „chips and fish“, a nemohly si odpustit sklenku lahodného točeného piva.
Ale protože u sousedního stolu nadšení studenti horlivě probírali jejich vlastní teorie tak nahlas, že jsme se bály, že vystraší místní ghosty, rozhodly jsme se odejít... Pozdě! Jen šeptající vánek za permanentně pootevřeným oknem svědčil o jejich přítomnosti. A nebo snad ano? Fotografie jsou zvláštní. Možná jsme ale přišly i o další úžasný objev, který se vzrušení studenti chystali sdělit světu.....
©Milad
Posilněny jsme bravurně vykročily do tvrdého Cambridgského prostředí jelikož místní předpovědi počasí bohužel dokonale vyšly, prošly krásnou cestou kolem „Kings college“ se svěže zeleným rozsáhlým trávníkem, po kterém, stejně jako v době tvorby alba„The Dark side of the moon“, může chodit pouze rektor a jeho hosté; proklouzly pootevřenou brankou na území nejkrálovštější z univerzitních kolejí „Trinity college“ a zastavily se před proslulou knihovnou „Wren“, pojmenovanou po slavném architektovi a matematikovi; je to v této knihovně kde Isaac Newton objevuje spektrum (Newtonovy výzkumy pomocí optického hranolu jistě fanouškům Pink Floyd nejsou neznámy). Pro zajímavost, kromě početných vzácných originálních rukopisů ze středověku či například knih, které byly vlastníctvím Sira Isaaca Newtona a dalších, zde najdete i Milneho originální rukopisy o medvídkovi Pú „Winnie-the-Pooh and The house at Pooh Corner“....I on na prestižní „koleji“ studoval.
©Milad
Právě v parku „Trinity college“ jsem trávila hodně času poslouchajíc hudbu, ve které rozhodně Roger Hodgson nechyběl, a musím se přiznat že jsem často přemýšlela o smyslu Rogerovy písně "Logical song", která se vyučuje v britských školách ....
Často mými jedinými společnicemi byly obrovské husy (a omlouvám se, nejsem na husy specialistou) velmi se podobaly velkým kachnám s krásně zabarveným krkem..bylo roztomilé pozorovat jak typickou lavičku „in loving memory of ...“ („na památku“ někoho, kdo zemřel), na které jsem si četla nebo tajně jedla (to se v british univerzitních parcích přece nehodí a nesmí !), husy v naprostém tichu, jakoby „po špičkách“ obchází, ze dvou stran, aby nerušily...Chytré královské univerzitní husy ...
©Milad
Ze vzpomínek mě ale brzy vytrhl pohled na zmrzlou a promoklou Mariu, které se mezitím úplně rozbil deštník, a tak bylo třeba urgentně pokračovat k dalšímu místu, kde jsme se mohly ohřát a dobrat naše nápady týkající se našeho nového fan clubu. A abychom na ten den hned tak nezapomněly, Cambridge nám připravila další a nečekané překvapení, hustý sníh. Rychle jsme došly k dalšímu Pubu The Anchor, jehož častým návštěvníkem byl Syd Barret. Je to místo malého přístavu odkud vyjíždí typické cambridgské pramice.. Jméno pubu bylo opravdu dobře zvoleno.
©Milad
Uvnitř jsou naštěstí krby a tak to byla asi jediná záchrana od potencionálního zápalu plic. Mé boty naštěstí vlhko vydržely, ale i přes deštník, který silný vítr přežil, jsem byla poměrně mokrá. To však nebylo nic proti Máriinému utrpení. Kdyby se oblečená vykoupala v Cam, výsledek by byl stejný. Horké kafe a čaj sice trochu zahřál, ale bylo to na sušičku. Naštěstí počasí moc studentů nevylákalo ven, tak jsme mohly v pohodě využít pohostinnosti pubu, místa u krbu a pohodlí vysokých kožených křesel, ve kterých se dobře usínalo.
Krásně se v nich také diskutovalo o našem nově založeném Fan clubu i hudbě Rogera Hodgsona, a společně jsme se radovaly ze všech krásných zážitků o které se s ostatními budeme moci konečně dělit na našem budoucím blogu.
Jelikož však do odjezdu ještě zbývaly téměř čtyři hodiny, rozhodla jsem se i přes nezdar počasí se vydat na místa, která mi tolik přirostla
k srdci. Věřím, že by se líbila i Rogerovi, tak často o své lásce k přírodě hovoří.
©Milad
Od mého pochodu do „Ráje“, což je přírodní rezervace, která se nachází vedle domu ve kterém prožil své mládí David Gilmour a kde se točila videa promítaná na koncertech Pink Floyd, mě neodradil ani sníh ani prudký déšť, znovu jsem šla po cestě, na které jsem často potkávala velmi přívětivá stáda strakatých krav a býčků, vždy mi udělali uličku, abych mohla projít. Stejné plemeno jako jako proslulá krasavice na albu „Atom heart mother“.
©Milad
Bohužel nikde ani noha, ani kráva. Cestička po které se vždy krásně kráčelo byla poněkud blátitá, ale když jsem došla k mostu odkud jsem tak ráda pozorovala přírodu i pramice na řece, cítila jsem se nesmírně šťastná, potřebovala jsem nabít baterie, abych mohla lépe čelit každodenním stresům. Z blízkého koupaliště mě připlula pozdravit ještě nedospělá královská labuť, pár krásně zbarvených kachen a vodní ptáci.
©Milad
Tím ale můj pobyt v ráji skončil. Cestička vedoucí k Gilmourově domu byla tak rozmoklá, že jsem se hluboce bořila do bláta a v duchu si říkala že se odtamtud nedostanu. Ráj se změnil v Peklo...
©Milad
Konečně jsem stála na pevné půdě a rozhodla se nevracet se stejnou cestou. V rychlosti jsem udělala dvě fotografie a protože se začalo stmívat, dala jsem se do běhu. Déšť a vítr byly čím dál tím prudší, a i přes to, že jsem místa znala, ztratila jsem se. Nemohla jsem jít stejným směrem kudy vedla stezka ráje, veškeré ulice byly slepé a tak jsem se řádně proběhla. Konečně jsem se dostala k nějakému parku, ale to už byla téměr tma. Naštěstí jsem potkala ochotnou slečnu, která mi v lijáku vysvětlila, že musím park projít napříč a odbočit doprava. Snad nade mnou bděl strážný anděl, protože jsem cambridgskému přízvuku dobře porozuměla a přestože lilo tak, že jsem ve tmě neviděla dopředu a park byl veliký, se dala správným směrem. Bděl i nadále neboť se na vylidněných ulicích objevili další lidé a tak se mi podařilo včas a v pořádku přejít Cam a pevně zakotvit v pubu. Maria už částečne usušená mě přivítala s laskavým úsměvem a já byla strašně moc ráda, že ji vidím.
©Milad
Poslední občerstvení a sušení u krbu a vyrazily jsme k autobusu, který nás dovezl zpět do Londýna.
Au-revoir Cambridge, Bonjour Fan club!
©Milad
Tu noc jsme spaly opravdu spánkem spravedlivých.
A pokud jsme přežily bez úhony na zdraví takovýto výlet, věřím, že náš Fan club bude stát na pevných základech.
Roger is worth it well !!!
PS Mé dobrodružství pokračovalo i druhý den. O půl jedenácté večer nám oznámili že Eurostar do Paříže je zrušen..
©MD
Děkuji že jste dočetli až do konce a děkuji Márii za její obrovskou obětavost. Chtěla bych jí článek věnovat.
A k tomu tuhle krásnou Rogerovu písničku. Myslím Marienka, že se k tobě velmi hodí a ke Cambridge také, mluví na ní přece její výsost anglická královna.
/fdata%2F5755130%2Favatar-blog-1308508137-tmpphpbCNJHK.jpeg){kind=avatar}