V sérii lépe později než nikdy..

“You taught us to love again…”

©FlorenceCP

Hudba je pro mě vzduchem, který potřebuji k životu. Určitě je to kulturní dědictví, možná genetické. Patrně to bude tím, že jsem se narodila v nejmuzikálnější zemi na světě. Hudbu potřebuji stále a všude. Avšak i přes můj eklektický vkus mohu poslouchat jen hudbu dobrou, nebo spíš výbornou. Tu, která mě dojímá, unáší, přežívá v čase… má bytí a hloubku.

Právě takovou je hudba Rogera Hodgsona a letos již popáté se chystám na jeho koncert. Vzrušení je velké a s obrovskou radostí se znovu všichni setkáváme v Mouilleron le Captif, v kraji Vendée.

Místo přivádí k úsměvu. V srdci venkova, na částečně posekaném trávníku, stojí velký stan, kde je připraveno pouze jeviště a místo pro zvukaře.

O půl třetí máme schůzku s Lindou, a před námi je sound check. Vítá nás dynamický a roztomilý starosta, kterému všichni říkají « Mr Palmer », a já si v duchu říkám, že tahle neuvěřitelná náhoda nasvědčuje tomu, že den bude výjimečný. 
Scény zvukové zkoušky jsou po vícero stránkách surrealistické, ale upřímně se zasmějeme i při čekání. „Přišli jste instalovat židle?“  „Ne, jen čekáme na Rogera Hodgsona“ ...

Konečně přijíždí …Roger nás zdraví se širokým úsměvem, roztomilá situace, pozoruje nás jako zvěř v ZOO, a auto se ještě vrací …!! Přichází Linda a přivítání jsou stále stejně vřelá. Oznamuje nám, že Roger nám zahraje písničku, kterou večer neuslyšíme. Wow.

©FlorenceCP

Sedíme spíše vzdáleni od jeviště, vedle zvukaře Howarda. Sound check začíná. Ani Salvadoru Dalimu by se nepodařil tak zvláštně surrealistický obraz, krásný a úsměvný zároveň. Roger začíná a ještě se seká trávník..ale nenechá se vyrušit. Profík profíků. Naštěstí Howard dá silněji zvuk a tak můžeme plně užívat neočekávaného koncertu. Chvíli mám strach, vendenčané se nepohybují na špičkách a do vrat vjíždí traktor. ...očekávám každou chvíli stádo krav...naštěstí se mé obavy nevyplní...

Přichází dojeti, i když přerušované dalšími chvílemi, kdy s obtížemi  zadržujeme smích. Roger zpívá, s  něhou a hloubkou ještě větší než na koncertech, písničku „I Knew it well“… Opravdový šperk! Tak krásné, že nejsem schopná udržet fotoaparát.. chvěje se mi ruka. Nádherná melodie a mnohoříkající text.

©FlorenceCP

A především interpretace písně, která proniká až do morku kostí. Měla jsem možnost tenhle zázrak slyšet v Challons v roce  2009, ale jako by Rogerův hlas získal na bohatosti a hloubce. Hraje si s každou notou i přes hluk, i přes to, že místní pokračují v instalaci židlí, nevyruší ho ani traktor, který se opět objeví. Jsme zároveň zaujati i lapeni do jeho světa, uhranuti krásou. Říkám si, kdyby mělo vše skončit v téhle chvíli, stálo by to za naši dlouhou cestu.

Jsem hodně unavená a je to na mě vidět, ale nepozoruji žádnou únavu na Rogerově obličeji.
Jako by byl na scéně vyměněn. 

Každý tón rozezvučí struny duše.
Sen nekončí. Další přichází. “Teach me to love again”. Tuhle písničku zbožňuji, Připomíná mi ale naši přítelkyni Sabine, a nemohu udržet na uzdě emoce. Zapomínám na čas a prostor, hluk a ostatní, je tu jen Rogerův hlas. Ten který nás unáší, oslovuje a proměňuje. Naučil jsi nás znovu milovat….

 ©FlorenceCP

Úryvek z Along came Mary, neuslyšíme ji na koncertě, Roger nám vysvětlí že jeho kytara „je nemocná“..

Přichází „něžná píseň”  (alespoň tak ji Roger uvedl během turné v USA) a po tradičním vtipkování Aarona se Roger rozesměje tomu, co jsme také pochopili,

pravděpodobně nemohla pochopit…. Smích je tak osvobozující. A nakažlivý.

Oh « Speak to me Speak to me » Brother Saint Paul, slyšet tuhle píseň nedaleko legendárního Brocéliandského lesa, co říct víc než že můj částečně keltský původ, zaplesal... Merci Roger, jaké báječné překvapení ! A Aaron stále stejně dobře improvizuje.

 ©FlorenceCP

Ještě trocha opakování a poslední tah štětcem neuvěřitelně krásného surrealistického obrazu opravdového druhého koncertu. Natolik vzácného, že ještě chvíli sedíme v přemýšlení.

Ale to nesmíme zapomenout na dynamického starostu  Palmera. Přišel nám sdělit to, co už všichni víme. Roger je výjimečný! A překvapení není u konce. Linda, které to dnes velmi sluší nám oznamuje, že se Roger půjde najíst a pak nás přijde pozdravit. Je to první letošní setkání francouzského Fan clubu s ním.  Jsme šťastni.  
Setkání s Rogerem je vždycky velkým privilegiem a také zdrojem inspirací, místem magických chvílí, ve kterých mu všichni mohou poděkovat « live » a ukázat, že ho máme rádi..Tedy když se  podaří vyjádřit, co jsme chtěli říct.

Mr "Palmer" s Lindou ©FlorenceCP

Dlouho očekávaná chvíle konečně nastává. Setkáváme se ním u jezírka.. tak trochu rodinné setkání. Privátní a privilegované momenty navždy pevně zapsané klíčem v našem nejhlubším interním trezoru.

„Rodinné portréty“ jsou početné, a naštěstí se nepodobají oficiálním fotografíím. S výjimkou několika vzácných…

Je to Marie Jo, která Rogera vítá a dojímá svojí upřímností a dárečky. Po vřelém objetí a několika fotkách Roger čeká kdo další se s ním přijde pozdravit. Nikdo se nepřibližuje... Já také ne… Roger se na nás podívá a s humorem prohlásí : „who else”?.. a s jiskrou v oku :

„ Mila”, Ok Minstrel, tak já jdu.
Někdo nás vyfotí, ale Roger mi říká „jdeme k vodě”.
Je vedro, ale radši se koupu v plavkách.  Trochu se po Luxemburku bojím, ale ne, i když jsem si jistá, že by to Roger udělal s radostí, zůstávám nohama pevně na zemi  (tedy fyzicky)..Psychicky cítím pokoj..

Nepózuji při fotografování, které má opět za následek, díky mé přirozené fotogeničnosti, že obrázky mohou být bez zaváhání zařazeny mezi „Best of ”  CDčka určeného k pobavení přátel na večírku… Je už na něm fotek dost, počínaje Chalons… Škoda, Roger na fotkách jen září…

Když mi děkuje za pomoc, vzdaluji se, radši dávám než dostávám. A přeci poděkování potěší. Škoda, jistě jsem se připravila o krásný, nenucený a zajímavý rozhovor …

©LaurentR

Fotí se s ním i ostatní přátelé a Roger si ze všech fotoaparátů volí můj. Se smíchem se mě ptá či je dobře zabírám a mohu tak celou dobu využívat jeho nejkrásnějších úsměvů. Výhoda.. tedy téměř.

Roger mi vytkne, že jsem po Luxemburku nezabránila Marie Jo, aby si nechala vytetovat jeho podpis na lýtko… „It‘s silly”… Ale né Roger, Marie Jo, jedna z nejvěrnějších tě má v kůži! A raduje z toho každý den. A pak, nejenže jsem to nemohla  jejím rozzářeným očím udělat, ale navíc opravdu nemohu rozhodnutí druhých ovlivnit . 

Po chvíli mě volá : „Mila pojdˇ sem, je potřeba tu něco vyfotit. Chci fotku !”.  I když s úsměvem protestuji, že nejsem dobrou fotografkou, pochopila jsem, musím pokleknout abych tetování dobře zabrala. Roger stojí nade mnou a směje se… Dobře Minstrel, platím za záchvat smíchu v Luxemburku, ale situace byla tak komická… Se vší úctou kterou k vám chovám Maestro, slibuji, že jsem neřekla poslední slovo … (Linda, to samozřejmě myslím v legraci)

©FlorenceCP

Při rozloučení (Linda musí naléhat) se Roger zeptá, či chceme slyšet nějakou písničku ..Marie Jo žádá o „Along came Mary” ale Rogerova kytara „není ve formě”. Pípnu „The more I look”, zdá se být překvapený a říká mi, „možná dnes večer, ne v Olympii”..Alice rozumí opak a říká mi před koncertem, že Roger tuhle písničku večer nezazpívá. Stejně s ní nijak nepočítám, vždyť už jsme dnes tolik dostali…

Tohle nové setkání bylo jedním z nejúžasnějších, nejvřelej ších i nejveselejších chvil, které jsou privilegiem fracouzského fan klubu a z kterého se rodí pevná přátelství. Obrovské díky náleží Rogerovi i Lindě.

©FlorenceCP

Po krátké svačince přichází očekávaný koncert. Pan Palmer nám rezervoval místa v první řadě, ale s mrknutím nám říká, lépe je vidět v řadě třetí. Jsme umíněni…

Koncert začíná... 

Roger ani neměl čas usednout za klávesnice a celý sál ho vítá vestoje obrovským potleskem.  Je na něm znát dojetí a poprvé konstatuji, že únava kvůli časovému posunu se mu zračí v obličeji.  

Obavy z nepřítomnosti kapely se rychle rozplynuly. Kouzlo opět zapůsobilo…

©SylvieB

Umístění  "Give a little bit" po úvodním  "Take the long way home" je překvapující. Roger, ujisti nás že ještě neodcházíš.. Uf, ne, tím spíš že publikum zabralo.
A srdce zamilovaných se zmítá ve větru…

Uvědomuji si, že koktail sólo verze je pro některé písně přínosem. Zapomínám na rytmus skupiny a některé písně které dnes neuslyším a budou mi chybět a nechávám se proniknout hlasem ještě jasnějším a průzračnějším, který naplňuje každý kouteček sálu a mé duše.

Breakfast v kraji Vendée je logickou delikatesou.

©FlorenceCP

Roger usedá za klavír, oznamuje, že bude následovat písnička z alba nahraného nedaleko Nantes a…Když uslyším  „The more I look”, píseň natolik pravdivou, že mi pomáhá se přenášet přes težké chvíle, tu, kterou jsem si přála, jsem dojatá. Ale když Roger říká : „This is for Mila”- ukazujíc směrem k nám „ Over there”..nemohu uvěřit.

Kolikrát v životě člověk touží po podobných chvílích ..aniž by opravdu věřil že se to někdy přihodí..

“This is for Mila...Over there”...©SylvieB

“The more it hurts, the more you feel
  The more it takes the time to heal
  The more you look, the more you see
  The more these things were meant to be….” „Roger zpívá můj život !

Při poslechu se mi hlavou promítly ty všechny dlouhé roky politických vichřic, které mě ničí od mládí a které mě oddálily od těch, které mám tolik ráda, často na věčnost…
Všechna ta léta zrad těch, kterým jsem dala své srdce, přátelství, důvěru…všechna dlouhá léta utrpení, ale také léta ve kterých se mi na cestě objevovali „andělé”, kteří mi v mém putování životem pomáhali znovu a znovu se zvednout. Znovu jsem prožila tu dlouhou cestu kdy umění a hudba byly nejvěrnějšími společníky každodenního života.

Rogerova hudba patří do domény umění, ve své nejčištčí a nejkrásnější podobě. V její transcendentální jemnosti. Především u písní, které tak málo interpretuje na koncertech.

Jde o tak silný okamžik, že z něj mám tu pravou radost až později. Jen vzpomínka mi nahání slzy do očí. Když je životní cesta natolik klikatá, prožíváme podobné chvíle milosti mnohem intenzivněji. Je to víc než hudba…

Po moudrosti přichází radost a publikum vesele píská  „Easy does It” s Rogerem.

©FlorenceCP

Jednoduchá písnička, která způsobuje úsměvy na tvářích, ideální před vydáním se na novou cestu…

Logicky následuje „Sister Moonshine”, jež seslala, jsem si jistá, všechny úsměvy, které mohla.

 Rosie ! „písnička s něžnými slovy”. Dnes ji slyšíme podruhé..Jaká jemnost v hlase..Nádherná melodie..Poslouchajíc ji Rosie možná pochopila.. :) Aaronův doprovod je taky báječný.

A když Roger zanotuje první tony  „Logical song”, publikum je nadšené. Chybí jen ptáčci, „they'd be singing so happily, joyfully, playfully, watching Roger “. Je to tak příjemně znovu slyšet všechny v hledišti zpívat jedním hlasem hit anglických škol, který Roger napsal pro Supertramp.

„C’est la bon” a francouzská srdíčka plesají…

©FlorenceCP

Speciální pochvala pro ”Child of vision ”. Je to jedna z písní, jejíž interpretace bez doprovodu skupiny jsem se obávala. Obrovské překvapení!  Aaron nahradil Kevina za klavírem tak dobře, že mi ohromením naskočila husí kůže. Roger se šťastně usmívá, spokojenost je namístě. Neuvěřitelné. Aaron dokázal nemožné.  Nahradit skupinu v písni, která opravdu vyžaduje hudební doprovod. Bravo Aarone! Jeden z nejsilnějších zážitků večera.

Nemáme ani čas se z dojetí dostat, když následují další šperky.

„Lord is it mine”..Velmi speciální podání.  Skrývám mokrý oči zatímco Hlas se vší silou a překrásným zabarvením vyzpívá i ty nejvyšší tony mého vnitřního volání: is it MINE ??? …Silný zážitek!!!

©FlorenceCP

Další nezapomenutelná chvíle večera : Roger věnuje „Even in the quietest moments”, těm, kteří přijeli z takové dálky (což je skutečnost téměř všech přátel z Fan klubu). Jsem nesmírně šťastná, že můžu konečně slyšet písničku živě…Díky za všechny !!

„Don’t leave me now”... Jak se neopakovat, ” specialita francouzského publika” opět vyvolává mrazení v zádech, od pařížských Olympií 2009 se nic nezměnilo… Znovu říkám  : Don’t leave us now Roger…We need you...!!!
Verze s doprovodem Bryanových bicích je krásná, ale nic nemůže nahradit bicí sestavené z rukou publika ...Píseň se rozhodně řadí mezi Rogerova dalo by se říci mistrovská díla !

Židle, které nechal Mister Palmer instalovat, aby zabránil tlačenici lidí před podiem, jsou možná pohodlnější, avšak vytváří odstup mezi Rogerem a publikem. A tak, když Roger vyzve diváky aby se přiblížili k podiu, bez jediného zaváhání všichni spěchají, aby mu byli co nejblíže. I to napomáhá k jeho úspěchu. Spaciální blízkost, blízkost srdcí.

 Roger natáčí publikum, terčem zoomu se mu stávám opět já ©Stéphane Audran

S „Dreamer” se stanová hala otřásá v bouři radosti, naštěstí stojí pevně v základech.
Všichni se usmívají, zpívají, tleskají.. Symbióza. Připomíná mi to podobné chvíle na nedalekém loňském festivalu v Poupet …

Interpretace mistrovského díla  „par excellence” „Fool’s overture” je velkolepá a ovace obrovské ! Publikum je okouzlené. Publikum je nadšené. Publikum je dojaté.

Roger odchází a i když víme, že se ještě vrátí, do duše se vloudí smutek. Koncert se blíží ku konci.

Aaron ©FlorenceCP

 „Two of us”, jak hrozně moc mám tuhle písničku ráda i když mou nejkrásnější vzpomínkou je její verze z Ciney. Ale i tak je velmi krásná.  Vtiskujeme si poslední úsměvy do paměti, aby nám osvětlily šedivé dny, poslední tóny Aaronova tolik melodického sóla… a, začátek školního roku neúprosně připomíná,  vracíme se do školy (School)..

„ It’s raining Again ”, opravdu nejlepší písnička na konec… Stále stejně báječná ! A s ní vzpomínky !!

Zapomněla jsem v autě děštník, škoda, ale Marie Jo s deštníkem Fan klubu ozdobeným  čerstvým podpisem získává zasloužený úspěch a je naší nejlepší reklamou

It's raining again ©FlorenceCP

 
Koncert skončil, ale snažíme se ještě trochu vdechnout esence štěstí, která se ve vzduchu vznáší.

Venkovské prostředí obléklo takové kouzlo, že by ani nejestetičtější sál na světě mu nemohl konkurovat. A dvojí srdce kraje Vendée bylo personifikováno Rogerem a jeho publikem.

Ještě krátké společné okamžiky před nezbytným a jako vždy trochu bolestivým loučením, kdy všichni odjíždí, s výjimkou Patrice a Laurenta, které následujeme, abychom společně strávili ještě další pohodové chvíle v přítomnosti zvukaře Howarda a Rogerova hudebního partnera Aarona, se sklenkou a veselými příhodami z cest. Nemohli jsme si přát lepší ukončení zážitky naplněného dne.

A tak s úsměvem a logicky trochu sevřeným srdcem, odjíždíme s Flo a Sylvie za vendénským sluncem…abychom mohly ještě alespoň trochu snít …a upřímně se zasmát!

©MilaD

Snad jediné mě mrzelo, nemohla jsem Rogerovi poděkovat. A tak doufám, že není moc pozdě.

Činím tak zde.

Roger od chvíle, kdy jsem objevila tvoji hudbu, nacházela jsem v ní nové síly, nejen protože je krásná..

Tvé písně mě unáší, nebyly napsány povrchně, s prázdnými slovy a s pouze estetickými tóny. Domnívám se, že jejich síla spočívá v slabostech a bolestech života. To jsou chvíle, kdy ze sebe vydáváme to nejlepší. Jsou to zkušenosti, které odhalují naši duši.

A když se podíváme na život slavných skladatelů klasické hudby zjistíme, že jejich život nebýval nikterak snadný…

Domnívám se, že se můžeš zařadit do jejich hudební řady…

(ne nezbytně nejznámějšími hity).  Zařadit se do talentů « blowed by the wind.. »

Prožívám každý koncert jako by byl mým posledním. Nemám na výběr. Nevím nikdy či mi bude dáno se zúčastnit dalšího.  Koncerty plánuji v nejistotě.

Nevím kam mě vichřice života dovede, ani na jak dlouho.

Nevím zda budu moci žít v té malé zemičce jejíž přírodní hranice tvořené pohořími mají tvar srdce, v zemi, která bývala kdysi mou. Říká se o nás, že se rodíme s houslemi pod polštářem. V zemi, ve které se narodilo několik světově proslulých skladatelů.

V zemi, jejíž milovníci hudby se nikdy nespletli v ohodnocení pravých uměleckých kvalit.

A je to možná tam, kde po vzoru srdcí všech milovníků hudby, kteří se poklonili velkému Amadeovi, podceněnému v jeho vlasti, bude tlouct srdíčko, které tluče možná hodně rychle, ale dokud bude moci, bude to vždycky na počest pravé hudby a báječného skromného umělce, kterého jsem měla možnost blíže poznat.

Děkuji Rogere, na tuhle věnovanou písničku, na všechny koncerty a osobní setkání a  báječné roky nikdy nezapomenu. I nadále mi to bude pomáhat čelit kamenům, které mi do cesty život stále přináší.

©MilaD

 Mila, your « l’especial » fan…

PS Když jsem psala těhle pár řádek do písku, vyplaval mi z oceánu kamínek ve tvaru srdce...

PPS Natolik jsme při koncertu fandili, že o nás napsal největší francouzský deník, Ouest France

Článek jsem napsala den před tím než jsem se dozvěděla okolnosti o vydání DVD, text je nezměněn, ale po přečtení oficiálního vyjádření Roger Hodgsona, se domnívám, že byste měli o skutečnosti být informováni. Jen na vás potom rozhodnutí či koupit nebo ne. Ti, kdo již DVD a Blue Ray zakoupili, jsou nadšeni kvalitou jak zvuku tak DVD, ale uznávají že bonusy jsou špatné.

Zde je link k oficiálnímu prohlášení Rogera Hodgsona

http://www.facebook.com/notes/roger-hodgson-official-facebook-page/rogers-response-to-paris-dvd/491463960881633

Původní článek

Fantastická zpráva pro všechny fanoušky Rogera Hodgsona a skupiny Supertramp, tolik let očekávané  DVD a Blue ray z pařížského koncertu nazvané  „Live in Paris ‘79“  je konečně na světě. Když se v létě objevila zpráva o jejím vydání, všichni jsme mysleli na zázrak, nevěřili jsme, že se někdy video objeví.

Naše radost brzy nahradily obavy, promoční video firmy Eagle rock bylo staženo z YouTube, nejprve na americkém trhu, později i jinde a radost nahradilo obrovské zklamání.

První kopie byly uvedeny 22. srpna 2012 na japonský trh.

Oficiální uvedení na evropský trh má být 27. srpna 2012, ale Video i Blue Ray lze již zakoupit v pařížském Fnacu a někteří členové francouzského Fan Clubu jsou jeho šťastnými majiteli.  My ostatní čekáme s netrpělivostí na pošťáka, který by měl dorazit 30. srpna 2012.

Breakfast in America bylo nejprodávanějším albem na světě v roce 1979. Dalo vznik několika hitům, které vyšly jako singly a získalo dvě ceny Grammy Awards. Prodalo více než 20 milionů alb.

Po vydání alba vyjel Supertramp na desetiměsíční světové turné. Jeho součástí byly koncerty v Paříži, které se konaly na konci listopadu.  

Koncerty v „Pavillon de Paris“  byly zároveň nahrány i natočeny na film.

Audio verze alba vyšla v roce 1980,  ale video nikdy  vydáno nebylo.

Nyní vychází poprvé, a původní 16mm film byl restaurován a záznam je dnes dostupný v plné HD verzi.

Zvuk byl remixován Peterem Hendersonem a původním zvukařem Supertrampu Russelem Popem,  a DVD je jak v stereo verzi tak ve verzi 5.1 surround. © zdroj Amazon UK

Legendární koncert legendární skupiny s vynikajícím zvukem, by měl rozhodně patřit do videotéky každého fanouška. Je to sen, který se po téměř 33 letech stal skutečností, k veliké radosti početných fanoušků na celém světě.  

Nemohu se dočkat, je třeba podotknout, že koktail binomu Hodgson Davies smíchaný s ingrediencemi ostatních členů, kteří se řadí k nejlepším na světě, byl opravdu magickým. I když se jedná o minulost, je minulostí, na kterou mohou být všichni protagonisté velmi hrdi.

Pokud byste měli těžkosti DVD zakoupit na českém nebo slovenském trhu, lze obě verze objednat přes AMAZON.

Zde je  obsah videa včetně bonusů, které mi přátelé zaslali :

School

 Bloody well right

The logical song

 Goodbye stranger

 Breakfast in America

Hide in your shell

 Asylum

Even in the quietest moment

Give a little bit

Dreamer

 Rudy

Take the long way home

 Another man's woman

Child of vision

Fool's overture

Two of us

 Crime of century

From now on (credits)

Bonus track
Featuring remixed audio whith newly created visuals

Ain't nobody but me

You started laughing

(When held you in my arms)
 

A soap box opera

From now on

Downstream

Roger Hodgson je exkluzivním autorem tučně vyznačených písní.

River rock©jan wise

Take the Long Way Home

School

In Jeopardy

Lovers in the Wind

Hide in Your Shell

Easy Does It

Sister Moonshine

Breakfast in America

Lady

C’est le Bon

The Logical Song

Death and a Zoo

If Everyone Was Listening

Child of Vision

Know Who You Are

Dreamer

Fool’s Overture

***

Two of Us

Give a Little Bit

It’s Raining Again

River Rock © Jan Wise

Vancouver, BC, Kanada

Set List 04/08/2012

Take the Long Way Home

School

In Jeopardy

Lovers in the Wind

Hide in Your Shell

Easy Does It / Sister Moonshine

Breakfast in America

London

Lady

C’est le Bon

A Soapbox Opera

The Logical Song

Death and a Zoo

Lord is it Mine

Child of Vision

Fool’s Overture

It’s Raining Again

Dreamer

***

Two of Us

Give a little Bit

Utah ©Howard Heckers

Take the Long Way Home

School

In Jeopardy

Lovers in the Wind

Lady

Easy Does It / Sister Moonshine

Breakfast in America

London

The Logical Song

Death and a Zoo

If Everyone Was Listening

Child of Vision

C’est le Bon

Don’t Leave Me Now

Dreamer

Fool’s Overture

***

Give a Little Bit

It’s Raining Again

Dreamer

Pro anlicky hovořící interview z Utahu (rocky mountains...)

http://www.sltrib.com/sltrib/blogsburger/54626338-53/supertramp-america-hodgson-music.html.csp#.UBz_fbJaW68.facebook

Snoqualmie©jan wise

Take the Long Way Home

School

In Jeopardy

Lovers in the Wind

Hide in your Shell

Easy Does It / Sister Moonshine

Breakfast in America

Lady

C’est le Bon

A Soapbox Opera

The Logical Song

Death and a Zoo

If Everyone Was Listening

Child of Vision

Even in the Quietest Moments

Don’t Leave Me Now

Fool’s Overture

Dreamer

***

Two of Us

Give a Little Bit

It’s Raining Again

Snoqualmie©jan wise 

Portland ©Howard Heckers

Take the Long Way Home

School

In Jeopardy

Lovers in the Wind

Hide in Your Shell

Easy Does It / Sister Moonshine

Breakfast in America

Lady

C’est le Bon

The Logical Song

Lord is it Mine

Child of Vision

Don’t Leave Me Now

Dreamer

Fool’s Overture

***

Give a Little Bit

It’s Raining Again

Take the Long Way Home

School

In Jeopardy

Lovers in the Wind

Breakfast in America

London

Easy Does It / Sister Moonshine

Lady

C’est le Bon

The Logical Song

Death and a Zoo

If Everyone Was Listening

Child of Vision

Dreamer

Fool’s Overture

***

Two of Us

Give a Little Bit

brooks©jan wise

Saratoga sound check  ©Howard Heckers

Take the Long Way Home

School

In Jeopardy

Lovers in the Wind / The More I Look

Hide in Your Shell

Easy Does It / Sister Moonshine

Breakfast in America

Puppet Dance

Lady

C’est le Bon

The Logical Song

Death and a Zoo

Lord is it Mine

Child of Vision

Dreamer

Fool’s Overture

***

Two of Us

Give a Little Bit

Saratoga - Bryan a Kevin sound check  ©Howard Heckers

Hampton beach © Howard Heckers

Take the Long Way Home

School

In Jeopardy

Breakfast in America

Child of Vision

Lord is it Mine

Lady

Easy Does It

Sister Moonshine

The Logical Song

Lovers in the Wind

Don’t Leave Me Now

Dreamer

Fool’s Overture

***

Two of Us

Give a Little Bit

It's Raining Again

Lincoln, RI - USA

Set List 17/08/2012

lincoln Twin River ©Howard Heckers

Take the Long Way Home

School

In Jeopardy

The More I Look

Lady

Sister Moonshine

Breakfast in America

C’est le Bon

A Soapbox Opera

The Logical Song

Death and a Zoo

Lord is it Mine

Child of Vision

Fool’s Overture

Dreamer

*****

Two of Us

Give a Little Bit

Atlantic City, NJ – USA

Set List 18/08/2012

Atlantic city ©Howard Heckers

Take the Long Way Home

Sister Moonshine

In Jeopardy

The More I Look

Breakfast in America

Lady

C’est le Bon

Puppet Dance

A Soapbox Opera

The Logical Song

Death and a Zoo

Lord is it Mine

Child of Vision

Fool’s Overture

Dreamer

***

Give a Little Bit

Lewistown, NY- USA

Set list 21/08/ 2012

Take the Long Way Home

School

In Jeopardy

Lovers in the Wind

Hide in Your Shell

Breakfast in America

Lady

C’est le Bon

The Logical Song

Death and a Zoo

If Everyone Was Listening

Child of Vision

Sister Moonshine

Dreamer

Fool’s Overture

***

Give a Little Bit

It’s Raining Again

A opravdu nádherný set list ze včerejšího večera

Ravinia Pavilion, Highland Park, IL - USA

Set list 23/08/ 2012

Take the Long Way Home

School

In Jeopardy

Lovers in the Wind

Hide in Your Shell

Sister Moonshine

Breakfast in America

Lady

C'est le Bon

The Logical Song

Death and a Zoo

If Everyone Was Listening

Lord Is It Mine?

Child of Vision

Know Who You Are

Don't Leave Me Now

Fool's Overture

Dreamer

***

Give a Little Bit

It's raining again

a několik fotografií z koncertu :  zdroj©Chicago now - Eye Tunes

http://www.chicagonow.com/eye-tunes/2012/08/supertramps-roger-hodgson-live-in-highland-park-il-on-august-23-2012/#image/14

Blue Ash, OH  - USA

Set list 24/08/ 2012

Take the Long Way Home

School

In Jeopardy

Lovers in the Wind

Lady

Breakfast in America

London

Sister Moonshine

The Logical Song

Death and a Zoo

If Everyone Was Listening

Child of Vision

C’est le Bon

Don’t Leave Me Now

Dreamer

Fool’s Overture

***

Give a little bit

Všechny severoamerické koncerty jsou se skupinou

Poděkování patří přátelům, kteří mi zasílají set listy a autorizovali zveřejnění fotografií. 

Nevím,  jak může Roger fyzicky vydržet ten hrozný rytmus turné, osobně mě stačily tři koncerty spojené s pracovním týdnem a pětihodinovým spánkem v průměru a jsem vyčerpaná.

Konečně ale dorážím na letiště Orly a jsem překvapená dokonalou službou společnosti Easy jet i brilantním přistáním na jednom z nejnebezpečnějších letišť světa ve francouzském Nice. Přilétáme do tmy, na jihu se stmívá dřív. Kufřík vyjede mezi prvními a už se na mě usmívá sluníčko Flo.

Za poslechu našeho belgického objevu, Machiavel, projíždíme nádherným krajem azurového pobřeží do Frejus. Teplý vánek mi hladí tvář, jaký rozdíl od dubnově červencového počasí Paříže.

Procházíme se po nočním trhu a kupujeme místní provensálské speciality jako dárek  francouzského fan clubu. Je to tak trochu naše podání chleba a soli.

příjemné probuzení, mráčky se rozplynuly během půl hodiny

Část noci trávím na terase, odkud slyším šum moře. Chci si vychutnat nádherný vzduch, i když je noc krátká.  Ale probuzení do teplého sluníčka a pohled na moře mi dodává chybících sil. Hostitelka by strčila do kapsy i baronku Rotchildovou a „Breakfast in Azurové pobřeží“ začíná nádherně.  Do šumění moře a křiku racků se ozývá telefon. Nicolas, prezident francouzského FC a Rogerův přítel. „Nebudím tě?“ Musím se smát, vždyť už je tolik hodin. Příjemné ranní popovídání, při kterém mi sděluje, že už ráno mluvil s Rogerem a sound check začíná ve 14 hodin.

^{při procházce nás rozesměje reklama, na Azurovém pobřeží}

^{byste mohly potkat muže vašeho života, pokud nedává přednost Bretani}

 ^{fajn a do Bretaně jedeme v září} 

Zbývá nám trocha času, jdeme se projít na trh a ještě něco dokoupit. Trh se táhne mezi Frejus a St Raphael, a je odtud krásný pohled na St Tropez.  Ale už je čas nasednout do auta .. jsme vzdáleny přibližně jednu hodinu od Nice. Kochám se krásnou krajinou, rozesílám SMSky všem členům FC, kteří se Crazy koncertu zúčastní.  Cesta rychle uběhne, auto zaparkujeme v podzemním parkovišti, kde patrně zapomněli zapnout ventilátory, je tam nesnesitelné vedro. Dosti nebezpečné. 

přijíždíme do Nice

Kupovité mraky zahalují přilehlé pohoří a já jen doufám, že se nám aspoň zde na jihu déšť a bouřka vyhnou. Přírodní divadlo je nedaleko, a sotva se přiblížíme Flo radostně zvolá : „Roger vystupuje z auta“... Nevěřím ji, ale skutečně, Roger s Lindou už jdou dolů po schodech, máme jen čas zamávat Lindě. To snad je osud.. „Théâtre de Verdure“ je ihned vedle proslulé „Promenade des Anglais“ lemované palmami a vedle naprosto přelidněné pláže. Ale pohled na azurovou barvu moře je skutečně k nezaplacení.

Nice plage  © MiD

Obcházíme areál a u vchodu narazíme na naše přítelkyně z Fan Clubu. Dámská jízda zdá se, ale nakonec přijdou i tři zástupci mužského pokolení.  Chybí jen Sandrine, která se bohužel zvukové zkoušky nebude moci zúčastnit a Brigitte, která dorazí přes jeviště, aby si Rogera a skupinu prohlédla při práci zblízka..

Jen dvě z nás oblékly trička Fan clubu, každá jiné, je třeba říci, že pánové, kteří je vybírali, nemysleli na to, že existují ženské střihy, ve kterých nemusíme povinně vypadat jako pytel brambor. Oceňuji vzdušnost světle červené halenky, kterou jsem bez dlouhého rozmýšlení oblékla, „Velký Pepa“, tedy jižní slunce opravdu pálí.

Už je tady Nicolas a uvádí nás do areálu divadla. Sedáme si na lavičky umístěné vzadu, vedle Howardova zvukařského stanu. Začíná sound check, krásný a dlouhý..  postupně poznávám, jak bude vypadat konečný set list, který přináší jedno obrovské překvapení,  Puppet dance. Tolik vzpomínek je s ní spojeno a s doprovodem skupiny písnička získává na reliéfu. Nemohu se ubránit dojetí. Ještě zkouška vokálů Aarona, a vím, že přijde Lady. Na chvíli si k nám přisedne Linda, předám ji naše provensálské přivítaní…

Nice Crazy © MiD

Měla bych být nesmírně šťastná, vždyť je to vlastně tak trochu druhý koncert, ale slunce doslova pere a v amfiteátru není ani centimetr stínu. Sedíme na lavičkách jako slepice na grilu .. a do konečného ugrilování moc nezbývá, ale dlouhá zvuková zkouška se blíží ke konci, Howard nás přijde pozdravit a Roger nám mává….

grilování části Fan Clubu

Chtěly bychom v areálu zůstat až do koncertu, ale jak říká Nicolas, to je na Biafin (mast na spáleniny). Zůstat by bylo opravdu nebezpečné. Jako bývalý Rogerův promotér najde Nicolas ihned řešení. Fabrice, sympatický šéf ochranky. Vyzvedne nás před vchodem a pustí dříve než publikum. Víc jsme si nemohli přát.

Jsme vyprahlé a tak po krátké procházce starým městem zakotvíme v kavárničce na Květinovém trhu, místu zvěčněném tolika filmovými režiséry. Konečně dorazila i Sandrine a v příjemném popovídání čas rychle utíká. Vracíme se cestou kolem moře, několik fotek „rodiny“ a po zaváhání je tu konečně Nicolas s Fabricem a dveře ráje se otevírají. Neobejde se to bez trochu ironických poznámek lidí čekajících v dlouhé frontě typu, „no jo nejdřív pouštěj VIP..“,chápeme je, ale radost si zkazit nenecháme. Končíme za bariérou, která není vzdálená ani metr od scény.

Stojím mezi pamětnicemi začátků nejstaršího Rogerova Fan clubu a jsem ráda, i když mi trochu chybí přítomnost Flo, která je o kousek dál.

nejlepší místa jsou naše

Večerní sluníčko mě zahřívá do poslední chvilky, snad abych si ho vtiskla do paměti pro šedivé dny.

První skupina hraje něco mezi rockem, hard rockem a elektro. Není to sice úplně můj vkus, ale kluci se snaží a s Blandine se dobře bavíme.

Nalevo od nás, vedle scény vidím Rogerova klávesistu, Kevina. Natáčí nás..

Chvíli váhám, ale pak si říkám, že role Jestera fan clubu mi definitivně zůstane, a tak se i nadále bavím stejně jako předtím. Marně jsme přesvědčovaly Rogera, že jsme crazy, nyní jsem si jista, že už to ví. Koneckonců možná jsme inspirovaly i pana „Zátku“ (Bouchona) k pojmenování festivalu. Kluci končí, Blandine je pochválí..mají radost.

Připravuje se druhá skupina, vícenárodnostní belgičané Puggy. Ti již mají jméno. Do nesmírně úzkého prostoru před námi se začínají hrnout fotoreportéři a novináři. Ihned s nimi sympatizujeme, blízkost sbližuje. Je to pro ně tak trochu akrobatický výkon přelézat jeden přes druhého s fotoaparáty, za které byste si mohli koupit auto. Při našem sympatickém pokecu se nemohu ubránit nostalgii po mé bývalé práci (a životě) s nimi. Mám ráda novinářskou zvědavost, pertinenci, snad i nezávislost (hovořím o novinářích a fotografech hodných svého jména, těch je opravdu poskrovnu). Jeden z nich pracuje pro proslulé americké a německé časopisy a ukazuje nám své nejpodařenější fotografie, je skutečným umělcem. 

Puggy Nice Crazy © MiD

Skupina Puggy je výborná, další belgický objev. Inovující hudba. Jejich verze Vesoulu Velkého Jacquese (Brela) rozhýbá celým amfiteátrem. Nádherné vyvrcholení vystoupení.

A už se blíží tolik očekávaná chvíle, koberce jsou na scéně a přináší klávesy. Nemohu uvěřit, ale staví je přímo před nás, a jak se po chvíli ukáže, jsem přesně uprostřed varhan naproti Rogerovi, nemohu být blíž…S Blandine zajásáme. Bylo to jako na objednávku. 

S novináři se bavíme o Rogerových posledních koncertech. Ptá se „on vás zná“? Přikyvujeme. „Tak to se na vás hezky usměje“. Zazní první tóny Take the long way home a Rogerův úsměv přichází okamžitě (i s následovně pozvednutým obočím, jako vždycky když někoho poznává). Novinář děkuje a s Blandine se smějeme. Roger pokračuje v rozdávání slunečních úsměvů nejen publiku, vždy se snažil usnadňovat práci novinářů a fotografů.

Nice Crazy © MJS

Novináři odchází a v půlce cesty se otáčí, aby nám s Blandine poděkovali  a rozloučili se. Roger je pozoruje a volá za nimi „Au revoir“…

Tenhle večer je obzvláště roztomilý a vtipný, komunikuje s námi i publikem a lidé se náramně baví. Upozorňuje nás na to, že jeho francouzština je velmi „špešial“, upřímně se směji, Roger se podívá naším směrem a říká „Get it better“! Má krásnou frangličtinu, která nerozlučně patří k jeho šarmu a my ho takhle milujeme… Dokonalá francouzština, kterou je dle mého názoru schopný hovořit, by patrně na kouzlu večera ubrala..

Dívá se do publika a konstatuje, že tu je v obecenstvu dítě..a ptá se ho : „Víš kdo jsem? “ Kroutí s úsměvem hlavou „Nevíš viď“…Na dítě nevidím, ale obecenstvo se baví..

nádherné chvilky které přidávají na šarmu nejen koncertu

Po tradiční School následuje patrně poslední In Jeopardy, kterou živě slyším. Bez skupiny ji hrát nelze. Kdyby nebylo téhle písně, nebyla bych ani v Nice a nevěděla,  kdo je Roger Hodgson. Je tomu přesně  26 let (možná i na den) od chvíle, kdy jsem ji poprvé slyšela, 26 dlouhých let nesvobodné svobody.. Vrývám si každý tón do paměti…

Roger znovu věnuje Lovers in the wind zamilovaným. Na rozdíl od předcházejících koncertů věnování překládá. „Amoureux??“ otáčí  se na mě od klavíru, radí mu i všichni v hledišti. S úsměvem přikyvuji..a v duchu se musím smát. Vyslovuje to slovo dokonaleji než já ..

Za Hide in your shell jsem vděčná a Roger ji zpívá zamyšleně..a mistrovsky. A my si to velmi užíváme...

Po pěkné verzi Easy Does It  v binomu se Sister Moonshine všichni zanotují hit Supertrampu Breakfast in America, podle kterého je pojmenováno celé turné. Není to náhodou, velkou částí letošního světového turné jsou americké koncerty..a je nutné spojit jméno Rogera Hodgsona se Supertrampem..

Úvod Lady rozesměje naprosto všechny, stejně jako Rogerův komentář. Je opravdu komik. Píseň zní dokonale.. škoda, že pro mě patrně také naposled.

tak nevím, která lady Rogera inpirovala k jeho fun reakci, byla jsem přímo naproti

Pozoruji nadaného basistu Davida, zdá se být opravdu milý a skromný. Vděčně se dívá na naše úsměvy a mile je opětuje. Pěkně zpívá a zdá se i stmeluje kolektiv.

  David pozorně sleduje Rogera Nice Crazy © MiD

Po výborně přivítaném C‘est le bon přichází chvíle, kdy těžko krotím své emoce. Puppet dance. Překvapivě ji Roger uvádí  jinak než loni než v Londýně, už to není „smrt je crazy a kdyby všichni věděli... “, tentokrát hovoří o bolesti za ztráty bližního“..   Derou se mi slzy do očí a tak fixuji nápis Roger Hodgson na jevišti.., stydím se před Rogerem, který je tak blízko.., a pomáhá to.  Poupet 2, kde si mé slzy vychutnal i kameraman, se nekoná. Silný zážitek, jeden z nejsilnějších mimořádného večera. Odměněný bouřlivým potleskem. Ten však zaslouženě zní po celý večer.

Nice Crazy © MiD

Logical song opět všichni notují společně s Rogerem..Úspěch je logicky zaručen. Skupina je večer ve vynikající formě a Aaron, který už sklízí na každém koncertě velký úspěch, je ještě brilantnější.

Roger uvádí Death and A ZOO, únava se projevuje a tak těžko hledá francouzská slova. Ačkoliv se snaží vyčerpanost na sobě nedat znát, vidím ji, vždyť už jsem ho tolikrát viděla. Vím z praxe překladatele,  jak je únava pro paměť důležitá..Směje se..já také, ve skutečnosti ale sama sobě, vzpomínám si na kruté horké chvíle minulosti. Roger se na mě podívá a pokrčí rameny.. „Promiň“, říkám mu nahlas..Podíváme se na sebe a upřímně se smějeme.. Roger se směje dále i při hraní prvních tónů téhle nesmírně vážné písně, ale se sklopenýma oči situaci zvládne. Je to profesionál.

Já bych to nezvládla..

První tóny Death and A Zoo, Nice Crazy © MiD

Ačkoliv píseň slyším během dvou týdnů počtvrté, tahle interpretace mi vyrazila dech. Nádhera.  Hudební plnost. I ostatní lidé v hledišti jsou její krásou a silou ohromeni…Po krátkém tichu se ozývá obrovský, dlouhotrvající aplaus.

A tak když zazní If everyone was listening, všichni jsme „the last clown..To bring the house down“……

everyone is listening Roger    Nice Crazy © MiD

Don‘t leave me now  proniká do každého místečka nitra a znovu a znovu oživuje minulost i přítomnost, znovu se ztotožňuji s bolestí, kterou musel Roger pociťovat, když tuhle hlubokou píseň psal, stejně tak jako on vyjadřuje naše vlastní interní pocity.  Tahle písnička opravdu vyšla z jeho rozjitřeného nitra, tím jsem si jistá, jen ten, kdo prošel opravdovou bolestí může něco takového napsat..  I skupina vložila do písně své srdce a bicí Bryana dnes umocňují zážitek stejně jako potlesk publika.

Don’t leave us now Roger.., tolik tvoji hudbu potřebujeme..

Nice©Sad

Na řadě je  snílek (Dreamer) a je mi jasné, že se koncert chýlí ke konci. Po magistrální Fool‘s Overture Roger oznamuje, že zbývá jen 10 minut, tudíž scénu neopustí, aby získali čas. Jaká škoda..

Posledních deset minut večera, který se dá označit jako crazy, ale tak jak tohle anglické slovo chápou Francouzi.  Nikdy bych nevěřila, že je možné si tolik popovídat s umělcem při koncertu. Koncert  je ale především magickým koktejlem překrásné hudby, vtipu, kterým dnes Roger opravdu hýří, dojetí, síly, kouzla, radosti, přátelství, lidského tepla.. Je to večer plný kontrastů, který logicky vyvolává na tvářích úsměv, ale i vhání slzy do očí, večer na jaký se vzpomíná celý život..

Give a little bit je zpíváno celým nadšeným publikem ..tradičně krásná chvíle kdy všichni dávají kousek svého srdce..

A tak silně emotivní večer vrcholí s It‘s raining again !

 Je to poprvé co vlastní deštník nemám. Přitom jsem s ním udělala senzaci i v proslulé Royal Albert Hall v Londýně..Blandine ale už otvírá svůj s velkým nápisem Roger Hodgson a tak se pod něj chvíli schovávám. Připomíná mi  nádherné začátky a euroforii francouzského fan clubu. I tyhle vzpomínky jsou tím, proč jsem tady stále..

Písničku si užívám i prožívám..Vždyt je tak trochu o mém životě. Ztrácím „přítele“, ale vím že je čas naplnit srdce na novo. Poslední osobní  výměna úsměvů a slov s Rogerem a s novými silami, ale již i s nostalgií po neuvěřitelně krásné minulosti bez budoucnosti, se dávám na další novou životní cestu. Jaká bude.. ? Patrně pokryta kamením...ale snad přímá. ∞

Emoce byly, Roger, sdíleny ©MiD

S kokteilem radosti okořeněným závanem melancholie ji začínám s přáteli v nicejské kavárně. Počasí nám stále přeje, bouřka se ohlásí teprve druhý den. Všem září oči. Jak se vyjádřila Brigitte, byl to „Den požehnaný Bohy“.

Bohužel všechno krásné má svůj konec.

Set list Nice 21/07/2012

Take the Long Way Home

School

In Jeopardy

Lovers in the Wind

Hide in Your Shell

Easy Does It – Sister Moonshine

Breakfast in America

Lady

C’est le Bon

Puppet Dance

The Logical Song

Death and a Zoo

If Everyone Was Listening

Don’t Leave Me Now

Dreamer

Fool’s Overture

*****

Give a Little Bit

PS Od Nicolase se dozvídám, že Roger měl hrát Had a dream, ale necítil se  jistý s elektrickou kytarou, kterou vyměnil už řadu let za akustickou. Nevadí Roger, snad někdy jindy, a nebo ne,  i tak toho štěstí bylo víc než může normální lidský organismus unést.

Tenhle koncert snad ani nepotřebuji na videu, i přesto, že má kuriozita je velká, natáčelo ho několik osob včetně Rogera a Nicolase.

Tak hluboce je zapsán v interním hard disku. Překrásná vzpomínka ..

No a takhle vypadal set list, který jsem vyžmundrala od Wima (kdybych kdy v životě mohla slyšet koncert s těmihle všemi perlami najednou, byl by to patrně můj poslední, ale na rozdíl od Moliéra bych padla před scénou)

♥ ♥ ♥

Ciney©FlorenceP

Po báječném koncertu v Lucemburku, jsme opět na cestě. Úsměv na tvářích, klidné i přesto že mračné cunami tvoří nesmírně vysokou, rovnou zeď. Nikdy jsem nic podobného neviděla. ¨

Ale v hloubi duše víme, že bouřka, vichřice, déšť nás nezastaví z našeho cíle a jen doufáme, že koncert nebude zrušen. Je to právě v Ciney, kde přesně před třemi lety vichřice vše odnesla, a festival se dva roky nekonal.

Flo nás virtuózně a bezpečně dovezla na místo, parkujeme v nějaké ulici, jiné auto staví přímo vedle nás, je to neuvěřitelné Manu a Veronika. Jaké příjemné překvapení. Přivítání je stejně vřelé jako před šesti dny v Lucemburku. Manu telefonuje Lindě, odpoví mu, že zvuková zkouška začne ve 4 hodiny a že pro nás přijde. Máme čas se jít občerstvit. Pivnice Chez Guy je opravdu atypická. Křišťálové lustry, služby odpovídající 3* gastronomických restaurací a tomu odpovídající saláty pro pravé gurmány.

Ochutnáme místní pivo značky Ciney, proslulé řekl Manu, který mě ale upozornil trochu pozdě, že je velmi silné. Pozdě, už se mi červenají tváře.

Po cestě k festivalu mám SMSky od Christiana z našeho FC, které obdržím opět s několikahodinovým zpožděním. Děkuji Orange…

Christian s dcerou se k nám přidají u vchodu na festival. Sound check začíná, ale Linda tu není. Sympatizujeme s ostatními fanoušky, atmosféra je výborná. Je mezi nimi i několik francouzů. Linda už přichází, opět s úsměvem ale vypadá hrozně unaveně. Zdraví mě hello again..a vede nás ke scéně. Bohužel k naší lítosti část zvukové zkoušky je „tichá“. Linda se omlouvá, ale my jsme šťastní i za to málo. Roger zkouší s Aaronem vokály, několikrát, ale bohužel nejsem schopna říct, o jakou píseň se jedná. Pak zahraje přesně stejnou improvizaci jako přesně před rokem v Poupet. Náhoda? Jednoduchost akordu? Skrytá píseň??

Prchavé štěstí…Zvuk se vrací s If everyone was listening, ale ano Roger, slyšíme…

Roger odchází a s ním i slunce.  Obrovská vichřice a prudká bouřka. Mračné cunami nás dohnalo.  Bouře je dosti nebezpečná a některé stany odlétají. I když jsme vybaveni, jsme i tak promočeni. Nejhůře je na tom Christian s Manon, kteří koncert musí vzdát.  Jaká škoda!!

Tolik bych si přála, aby Chris mohl zažít tuhle úžasnou zkušenost nejdokonalejšího možného zvuku, vidět Rogera se skupinou, která se stala opravdu nezbytnou a na scénu přináší nejen hudební oporu, ale i bohatost v jemnosti a umožňuje Rogerovu hlasu vyznít v své celé kráse.

Bouře se zklidní, je nám zima, ale koncert naštěstí začíná. A na rozdíl od dlouhého čekání v Lucembursku se skupinami, které se nedaly poslouchat, máme štěstí. Při první části tributu Beatles skupiny Abbey Road myslím na Rogera, beatlesáckého fanouška. Hrají z Beatles to nejlepší a tak s nimi všichni radostně zpíváme a výborně se bavíme. Jsou dobří.

AR Ciney©MD

Manu nám říká: „teď přijde nejlepší belgická skupina“. A pozor zpěvák na vás bude dělat velké oči…“ Machiavel. Machiavelsky efektní a hudebně perfektní! Ano zpěvák na nás kulí oči :) Znám jen jednu, která dokáže to samé, pozná se… Okamžitě se s nimi vznášíme, Úžasné, Intenzivní, Floydovké,... Štěstí.

Bude těžké sestoupit na zem, ale nemusíme, i když si poprvé v životě říkám, že Roger nebude mít snadný nástup. Už je na scéně. Moc mu to v nové vestičce a bílém sáčku sluší! Okamžitě vstupuje domů do srdcí, s jeho charismem, ve kterém se jistota mísí s trochou plachosti (mýlím se ?) ..

Okamžitě nás nachází a říká nám „hello“. Tentokrát nás nemusí hledat. Zpívá nádherně a jsem zvědavá, jak bude vypadat set list. Linda se mě před koncertem ptala, kterou písničku mám nejradši… dala jsem jí tři… a doufala, že uslyším alespoň jednu, v Lucemburku je nehrál.

Rytmické Take the long way home a School tradičně zazní první, Davidova basová kytara je opravdovým přínosem. Přichází In Jeopardy, píseň, která je určitě nejvíce spjatá s mým životem.. Jestli mé srdce tluče i normálně příliš rychle, teď doslova buší.. Nikdy jsem nezažila podobou emoci.
Hide in your shell, wow, jsem tak šťastná pro Flo. Je to Její písnička. Roger, který vždy tolik komunikoval při této písni zůstává zamyšlený. Nostalgický? Určitě velmi unavený.

Ale tohle vše není znát, naopak, píseň je interpretována s ještě větší hloubkou a intenzitou!

Jsem unavená také a tak mi chybí dech na pískání při « Easy does it » a když Roger šeptá „encore (ještě)“, myslím na Marie Jo. Sister Moonshine se oblékne do hlasové krásy a Breakfast (snídaně) v Belgii je lahodná.

Lady, písnička jako stvořená pro skupinu, doufám, že má anglická přítelkyně opět slyší to „oh la la la la“..…které za ni zpívám. Rytmický konec je fantastický. A píseň "C’est le bon" je la bonne! (tedy ta správná)

Ciney©FlorenceP

Roger se ptá, jak se řekne Logical ve francouzštině, křičíme „logique“,  on ale několikrát opakuje „Logical“ a nakonec je z toho „zazpívám vám píseň Logical“.

"Tohle je „náš" Roger :)

Publikum ji logicky zpívá s ním...

Začíná emoční sekvence. Musím zdůraznit, že jsem pravděpodobně nikdy neslyšela Rogera zpívat s takovou pozorností na každý tón, jako by hudbu hladil. Hlas získal na ještě větší intenzitě – i v nejvyšších tónech, ale také je sametovější než kdy jindy, a získal i na barvě v hlubokých tónech. Domnívám se, že kdybych se měla v životě zúčastnit pouze jediného koncertu, vybrala bych si tento. A přeci si pokaždé říkám, že se Roger dostal k dokonalosti. Dá se hovořit o dokonalosti dokonalosti ?, asi ne. A přeci se to povedlo. Symfonie smyslů …

Death and A Zoo, a jaké Death and A Zoo…člověk by řekl konfrontace obou verzí, CD a live. Nádherná! Ještě teď mi naskakuje husí kůže. Nádherné bicí, dobré Rogerovy perkuse, skupině se daří dokonale napodobit scénu ze Zoo a Hlas .. !! Ale jaký Hlas!! A jaký nádherný text a hudba!… Publikum je nadšené..

A Everyone is listening!!!
Slova písně Child of Vision mě opět přivádí k zamyšlení..a vychutnávám si Kevinovy klávesnice. A znovu ten hlas, hlas který nás proniká, jak by řekla moje kamarádka. Child of vision nepatřila k mým nejoblíbenějším v akustické verzi ale se skupinou je to Nirvána!

Roger bere do ruky kytaru.. A srdíčko se třese.. Uslyším svoji písničku?? Ale bože! Pedál nefunguje..a tak se vrací ke keyboardu: „Zazpívám jinou“..  Technik mu s úsměvem říká, že stačí jen pořádně šlápnout, šarmantní situace, která přidává na chuti snídani.

Znovu bere kytaru do ruky. A opět je těžké udržet emoce na uzdě. Naštěstí mě zachraňuje můj foťák, .. Know who you are. Většinou nacházím snadno slova, abych mohla vyjádřit své pocity, tentokrát ne. Roger pečuje o každou notu, hladí každý tón, píseň se dotýká transcendence … Zůstávám bez hlasu, jako přikovaná k zemi… Tolik jsem si tuhle písničku přála, ale nikdy bych si nemyslela, že uslyším verzi, která mě dojme ještě víc než nádherné originální aranžmá se Supertrampem. Nevím, zda mu Linda něco řekla, ale během dvou koncertů jsem mohla slyšet písně, které jsem si přála nejvíc..

Ciney©FlorenceP

Srdce prochází další těžkou „zkouškou“.

Don’t leave me now !!

Neopouštěj nás .. potřebujeme ještě roky koncertů ve Francii a Evropě. Ani ty nejvěrnější nahrávky nikdy nemůžou nahradit emoci živých koncertů a nemůžou nám nikdy přivést tuhle šarmantní skromnou bytost, která nám všem logicky přirostla k srdci..Myslím na svůj článek o téhle písní. Jen málo umělců dokáže vyjádřit naše pocity.

Naše pohledy se střetnou právě při slovech, které jsem vybrala na blog jako citát z písně. Náhody jsou někdy zvláštní. 

Myslím také na své francouzské přátele a naše lidské bicí, které jsou vždy vrcholem koncertu..Bicí Bryana jsou intenzivní, podařilo se mu zachytit esenci písně. S několika francouzskými „poutníky“ ji napodobujeme, a k mému překvapení je to slyšet.  „Great, Great moment“..

Po úspěšném Snílkovi (Dreamer), a s Fool’s overture přichází nostalgie, blíží se konec..Hlavu si opírám o bariéru a „nábožně“ poslouchám mistrovské dílo…
Roger odchází, ale víme, že se ještě na krátký čas vrátí..

Je tomu tak a, k mému překvapení zpívá mé druhé přání, Two of us, jejíž poslech na videu z německého koncertu mě tolik dojal, nejen proto, že se píseň vytratila z většiny set listů.  Merci Facebook !

To, co cítím je natolik hluboké, že najít vhodná slova je nemožné, jednoduše „zpívám ji s Rogerem“.. a určitě je pro mě highlight večera.. Jaká krása !!  (ne můj hlas )

Publikum a Roger se skupinou si navzájem dávají "a little bit of love".. Štěstí, sdílení, láska, oslava, vše je zahrnuto.

Kletba festivalu byla zažehnána, a všichni můžeme zanotovat při tanci a v radosti It’s raining …again..

Ciney©FlorenceP

Je konec, loučíme se s přáteli a nasedáme do auta, abychom stihly další koncert, v německém Mainz..

Ciney Set list 14/07/2012

Take the Long Way Home
School
In Jeopardy
Hide in Your Shell
Easy Does It
Sister Moonshine
Breakfast in America
Lady
C’est le Bon
The Logical Song
Death and a Zoo
If Everyone Was Listening
Child of Vision
Know Who You Are
Don’t Leave Me Now
Dreamer
Fool’s Overture
*****
Two of us
Give a Little Bit
It’s Raining Again

Take the Long Way Home

School

In Jeopardy

Lovers in the Wind

Lady

Breakfast in America

London

C’est le Bon

The Logical Song

Death and a Zoo

If Everyone Was Listening

Child of Vision

Know Who You Are

Don’t Leave Me Now

Dreamer

Fool’s Overture

*****

Give a Little Bit

It’s Raining Again

Tuttlingen, Německo

Set list 11/07/ 2012

Take the Long Way Home

School

In Jeopardy

Lovers in the Wind

Lady

Breakfast in America

The More I Look

C’est le Bon

The Logical Song

Death and a Zoo

Lord is it Mine

Child of Vision

Know Who You Are

Dreamer

Fool’s Overture

*****

Two of Us

Give a Little Bit

It’s Raining Again